Dedecek automobil

Jak jsme se Ivo a ja stali nezavislymi automobilisty

Vzhledem k tomu, ze skola jiz skoncila (jak jsem psal v minulem clanku), vrhli jsme se s Ivem na organizovani naseho tripu po Australii. Puvodni plan byl sehnat nejake lidi, pronajmout mensi minivan a v nem jezdit (protoze na cestovani busama a vlakama je Australie moc velka a sit je moc ridka a nedostanete se vsude kam chcete). Akoratze pronajem ma radu nevyhod, uzavreny kontrakt vetsinou limituje denni pocet kilometru, nekde nepronajimaji auta lidem mladsim 26 let, nekde zas nedovoluji prekrocit hranice statu atd.

Prvni ovsem bylo nutne sehnat lidi a protoze mezi kamaradama z university apod. jsme nikoho nesehnali, Ivo vymyslel, ze ja ( :-) ) obejdu Brisbanske hostely a rozvesim tam plakatky ze shanime travellery. Jak rekli, tak udelali, a vcerejsi den jsem tedy stravil chozenim po rozpalene(m?) Brisbane. Nakonec po peti hodinach jsem byl zcela dead (odpocinul jsem si az pozdeji na frisbee:-), ale plakatky visely v 11 hostelech.

Behem rozvesovani jsem ovsem narazil na inzeraty, kde cestovatele nabizeli auta, ve kterych jezdili po Australii a kterych se chteji zbavit aby mohli odjet do dalsich zemi. Pro jistotu jsem si par kontaktu napsal. Pozdeji jse se potkali s Ivem v PC labu a usoudili, ze bude mozna lepsi auto koupit, nez pronajimat. Ma to spoustu vyhod (nejste omezeni tou smlouvou a muzete si delat co chcete) a nakonec to bude i levnejsi nez pronajem.

Jeden z inzeratu byl na auto zlevnene z $1400 na $1000, protoze ten prodavajici odletal druhy den (neboli dneska) do Thajska a potreboval to prodat ASAP. Poslali jsme mu tedy sms a dali si s nim spicha dneska rano. Vysledek cele akce: mame auto:-)

Je to Toyota Corona z roku 81, najeto ma skoro 400 tisic, ale zase ma automatickou prevodovku a je plna ruzneho campingoveho vybaveni (stan, matracky, varic atd), takze se to zda docela dobry kauf. Nechali jsme si to za $10 zbezne prohlidnout nejakym automechanikem u pumpy, kteryt objevil, ze tam nekde tece olej, coz by melo byt opraveno. Nakonec jsme to koupili za $850 plus asi stovku jeste zaplatime za tu opravu, ale rekl nam take, ze potom bychom to meli byt schopni jeste za nejakcyh $600 prodat dal, takze pokud to vyjde, tak to bude super-levny zpusob. Ale I pokud uz ho neprodame, bude to furt levnejsi nez pronajem auta. Jo a jmenuje se Sheryl, ale my mu mozna budem rikat Jonathan (po tom Anglicanovi, co nam ho prodal), pripadne, jak Ivo podotkl "bastard Jonathan" (pokud se rozbije:-).

Dalsi vec je, ze se porad nikdo neozval na ty inzeraty, takze asi pojedem sami, ale to zas tolik nevadi, protoze jednak to auto neni minivan, ale akorat stationwagon (kombik). Zadni sedadla se daji sklopit a spat se vevnitr, ale bude vedro, takze stejne budem spat venku. Mimo to se k nam pravdepodobne pozdeji pripoji Takeshi a mozna Imelda (Japonec a Indonesanka, co jsem s nimi byl na Fraser Islandu).

Takze zbyva vyridit tady nejake drobnosti, vystehovat se z baraku a v pondeli “vamonos!” na jih. Sever Australie je totiz v tropech a ted je tam destova sezona a totalni vedro, takze okruh pres Darwin jsme vzdali. Krome toho je to moc daleko, takze bychom to nestihli. Trasa povede cca pres Sydney, Melbourne, Adelaide, mozna pak z Adelaide nahoru na Alice Springs podivat se na Ayer’s Rock (Uluru), to se vsechno uvidi.

Dulezite je, ze prvni krok mame za sebou, ted uz zbyva jen vypadnout!