Glasshouse mountains
Glasshouse mountains jsou vlastne takove ctyri docela vysoke skaly v jinak dost placate krajine. Da se k nim dojet vlakem primo z Brisbane, takze to je skoro optimalni vylet na nedeli. Sice bylo trochu obtizne sehnat lidi, ale nakonec se vydarilo…
V nedeli jsme se tedy na nadrazi sesli ctyri: Mirek (CZ), Eva (SK), Steven (Taiwan) a ja. Nase slovanska prevaha nebranila v cile mezinarodne-politicko-teoreticke debate ve vlaku:-) Misty se spise nudil ekonom Mirek, to kdyz jsme zacli prilis zabihat do podrobnosti postmoderniho pristupu, ci Coxovy kriticke teorie:-)))
Nakonec jsme se ale uspesne vylodili v Glasshouse Mts station. Steven usoudil, pote co se podival na nase bagly (sam nemel nic nez 3dcl flasku vody, kterou vypil ve vlaku), ze by si mel koupit nejake zasoby. Nabehl tudiz do kramu a koupil tycinku Mars a velkou flasku vody. Vyrazili jsme smerem “Nejvetsiskalnatykopecvdohledu” – to je jazykem aborigines, bohuzel jsem zapomnel, co to znamena…
Pote, co jsme minuli nekolik ananasovych poli jsme zabloudili mezi mistnimi domky a po cca hodine a pul se vynorili kousek od mista, kde jsme zacali. Zacinalo uz poledni vedro, takze jsme pokracovali po silnici kamsi, ovsem rozhodne ne smerem “Nejvetsiskalnatykopecvdohledu” coz byl puvodni plan… Po chvili jsme zastavili ve stinu stromu a dali obidek. Steven okusil nasi povestnou slovanskou pohostinnost:-), takze vsichni byli OK. Hned vedle mista, kde jsme jedli byl haj takovych zvlastnich orechovniku, ktere ovsem jsem nikdy predtim nevidel. Nicmene byly docela dobre.
Ponekud jsme se zorientovali v mape a zjistili kde jsme. Usoudili jsme, ze ponekud upravime plan a misto na “Nejvetsiskalnatykopecvdohledu” pujdeme na “Netakvysokyskalnatykopecaleasponzejeblizko”. Cca za hodinu jsme dorazili na upati. Steven misty vypadal pomerne unavene (vsak sam rikal, ze poprve po x letech nekam jde pesky!), ale nahoru jsme se nakonec vydrapali. Rozhledli jsme se okolo (byl videt i ocean), udelali par foto a vyrazili nazpet.
Cestou zpet jsem videl prvniho divokeho klokana! Normalne stal na louce a pak odhopsal do lesa. Dale jsme sli opet kolem ananasoveho pole, jenze tentokrat uz nase ceske sebezachovne pudy zvitezily nad civilizacnim australskym tlakem a par jsme jich smrakli. Protoze vlak jel az za hodinu a neco, posedeli jsme si v parciku, kteremu dominoval maly mechanicky bagrik pro deti – dumyslna to hracka, kterou jsem u nas zatim nevidel…
Do Brisbane jsme stastne dorazili vecer po dlouhe jizde vlakem, ktery sice pripomina letadlo, ale sune se spise jak prumerny vlak CD…
Ha! Prvni prispevek, ve kterem je neco o zeleznici :-)
Jaky tam byl rozchod? Docetl jsem se, ze trat z Brisbane do Perth byla jako prvni predelana na normalni rozchod (v roce 1995). Jestli jsi ale nejel po teto trati, tak tam klidne muze byt jeste 1600 nebo 1067mm. Nevsiml sis nahodou toho, ze jsou kolejnice nezvykle blizko, nebo nezvykle daleko od sebe?
Prvni divoky klokan? Tak pocitam, zes mel taky tu cest nejdrive dukladne nastudovat klokany rozjezdene, srazene ci prejete a to na silnici v poctu nekolik desitek, ze jo? Jinak vylet zni dost fajn... Hlavne, ze jsem se naucila dve aborogin slovicka... :-)
tak to sorry, to jsem so opravdu nevsiml! Rekl bych, ze je to stejny...