Sailing III

Jestli jsem nekdy v minulosti napsal, ze je tu skvely plachteni, tak to jsem jeste nebyl naotevrenym mori a to je teprve neco!

Behem minuleho tydne mi prisel mail od Thorstena (Nemec studujici zde na UQ a clen sailing clubu) ze porada plachtici camp na Stadbroke Island. To se mi zdalojako dobry napad, tak jsem se prihlasil, ze jedu taky.

Kolemvychodniho pobrezi Australie je docela hodne velkych ostrovu, mezi nimi napr.Moreton, Fraser nebo prave Stadbroke (australsky “Straddie”). Straddie je znich nejblize od Brisbane – ca hodinu autem do Clevelandu a pak ferry naostrov.

Rikal jsemsi, ze by mohlo byt super jet se podivat na ten Straddie a protim vzit s seboulode a rovnou si tam zaplachtit. To jsem jeste ovsem nevedel, jak to Thorstenbere vazne:-) Ve skutecnosti byl plan dojet do Clevelandu, tam narvat nutneveci do jednoho auta, hodit lode na vodu a na ten ostrov proste doplachtit!Meli jsme jeden hobie cat (katamaran) a jeden clun s motorem kvuli bezpecnosti,to jedno auto, co jelo trajektem jeste tahlo prives s jednim tasarem(dvoumistne – podobne tomu, co ma Hlad) a lednim laserem (jednomistna lodka).

Cesta naStraddie byla dobrodruzna. Ja jsem jel na clunu s Francouzem Matem a AmericanemHansem (dobre jmeno na Amika co:-), na catu jel Thorsten, Rob (Australan) ajeste jedna slecna. More bylo lehce divoke, takze jsem asi tak za minutu byliuplne promoceni. Nastesti mi Thorsten pujcil nejakou superbundu, ktera udrzelarelativni teplo. Jinak by clovek neveril, jaktoze kdyz je na brehu kolem 30stupnu muze byt kousek odsud na mori zima jak krava…

Nejdrivejsme se pokouseli sledovat cat, coz se ovsem ukazalo jako dosti neprakticke,protoze cat musi krizovat proti vetru, zatimco krizovat s motorovym clunem neniuplne efektivni. Cat se najednou zacal vracet do pristavu, tak jsme jenasledovali a zjistili, ze oni nas vubec nevideli, tak se vratili. Domluvilijsme si teda sraz na malem ostrove (Peel Island) asi uprostred cesty a vyraziliznovu. Pote co jsme prejeli vlny a hnusne pocasi u brehu jsme vjeli do krasnezelene zatoky s cistou vodou a slunickem. Tam bych chtel mit barak! Cekali jsmena cat asi hodinu, ale nikde nic. Nevedeli jsme, zda je cat pred nami, ci zanami, takze jsme vyrazili dal a cca po hodine dojeli do Dunwich na Stadbroke Island.Cekala nas jeste jizda podel pobrezi az na Amity Point, kde jsme meli kempovat.Cat stale nikde, tak jsme usoudili, ze mozna objeli Peel Island z druhe stranya jsou uz pred nami. Vyrazili jsme tedy podel pobrezi dal. Nez jsme dorazili doAmity, postestilo se nam videt dva rejnoky, coz jsem ja videl poprve vzivote:-) Nakonec jsme dorazili do Amity po celkem vycerpavajici a hopsavejizde totalne mokri a docela hotovi a hlavne strasne hladovy. Dobra zpravabyla, ze mezitim dorazil Mexican Jorge s autem a malyma lodkama. Spatna zpravabyla, ze cat nikde.

Drive nezjsme stihli vymyslet nejaky plan, Jorge zjistil u pani spravcove kempu, zeThorsten s Robem jsou v Dunwichi a ze maji utrzeny stozar a nemuzou ject dal.Jorge tedy pro ne vyrazil autem a ostatni jsme zatim postavili stany. Kdyzprijeli, rekli nam, ze se na catu utrhla jedn pidisoucastka, ktera zpusobil, zespadl cely stozar. Nejdrive se vratili do Clevelandu a spravili to, ale pak seto utrhlo znova uprostred more. Nakonec je nekdo dotahl do Dunwiche.

Ted jsme seale vsichni stastne shledali na ostrove a byl cas neco zakousnout. Jorge vytahlasi tunu jidla, takze jsme se nacpali, dokonce i nejakym chicken kebabem nabarbeque (tady maj vsude – to snad dokonce dotuje vlada nebo co…?). Take vytahlasi hektolitr piva, takze zacli vsichni vesele pit. Protoze Cesi jsou nejvetsichlastouni a pivo je u nas levny, dal jsem si za cil, ze se naucim v Australiipit pivo. Nastesti tu chutna trochu jako voda, takze to neni tak tezky jako unas. Presto jsem vypil jenom jedno (375 ml je standartni flaska) a vic uz jsemnezvlad (rano jsem se dozvedel, ze za nej zaplatim $9 – rovna delba bez ohleduna to co kdo vypil, takze to bylo asi posledni pivo v mym zvote:-)))) Ovsemostatni se zase podileli na cene listku za ferry, ktery byl nehorazne drahykvuli privesu s lodema a potom ani neplachtili, takze jsem to radsi mocnerozpitvaval:-)

Dalsi denjsme hodili na vodu jeden laser pro me, pulka lidi odjela na moto-vylet poostrove a zbytek jel pro cat. Podarilo se jim ho opravit a priplachtit s nimzpet do Amity. Ja jsem si mezitim trochu zaplachtil na laseru, ale je tomalinka lodka a velice jednoducha a vitr byl dost slaby, takze to bylo takovepomale. Pote se cast lidi vratila z motovyletu, takze jsme jeli nakoupit nejakejidlo a taky se trochu podivat po ostrove. Rob cestou zakoupil cerstve krevetyza … ani nereknu za kolik, ale nakonec na me zbyly asi ctyri za $5. Ale zase tobyly ty velike, ne ty malinke hajzliky:-) Dorazili ti na catu a pekne si topochvalovali. Mezitim se vratili z motovyletu ostatni a cast z nich odjelauplne pryc domu.

Protozezitra jsme potrebovali odjet brzo, bylo nutne zase s catem doplachtit zpatky doDunwiche. To zni dost divne, ze, jezdit sem a tam, ale “I cesta muze bytcil”:-) coz plati zvlaste o plachteni. Vyrazli jsem ja s Thorstenem (pry jsemna to tezky dost – to je mi lichotka!:-). Vitr foukal stabilni ze zadu, takzejsme jeli pekne rychle a konstantne, az na jedno mensi zadrhnuti na melcine… VDunwiche pro nas prijel Jorge s Hansem a odvezli nas zpet do campu v Amity.Vyrazili jsme jakoze downtown, ale zadne jsme nenasli, takze jsme nakonecskoncili v nejake hospe, dali si jidlo a jeli zpet.

V pondelijsme zbalili veci, narvali vse do zbyvajiciho jednoho auta, ktere vyrazilo domui s vlekem s lodema. Zbyl nam motorovy clun v Amity, se kterym jsme sThorstenem a Hansem nasHdojelido Dunwiche, kde jiz cekal Rob a daval dohromady cat. Cekala nas posledninejlepsi akce – preplachtit s catem zpet na pobrezi do Clevelandu.

Thorsten sHansem jeli na powerboatu a ja s Robem na catu. A to vam povidam, Rob je doceladobrej profik, takze to stalo za to. Byly celkem velky vlny a foukal slusnejvitr, takze jsme si vesele svisteli k Neumetelum, pardon Australii. Skoro celoucestu jsem visel na trapeze, takze to bylo pomerne dost adrenalinovy, az na to,ze jednou jsme najeli na melcinu az sandboardy (cesky sandboard = kaca) vylitlynahoru, ale nastesti jsme je nezlomili! Potom se vyvesil na trapezu i Rob anechal cat naklonit tak, ze plachta byla malem vodorovne s vodou! No to se nedapopsat, to se musi zazit! Kousek za Peel Islandem (v pulce cesty) jsme sevymenili a nakonec stastne dorazili do Clevelandu. Thorsten takovej bouchaczatim neni, takze to radeji moc nenaklanel a trvalo jim trochu dyl, nez dorazili.

Zbyvalo uzjen sbalit lode, odvezt cat do boatshedu na uni a udelat jeste jednu otocku propowerboat a trip byl u konce.