Brionnais, románský výlet a objev autostopu

Po velikonocích jsem s Markem (slovenský spolužák) vyrazil na pár dní do oblasti Brionnais, která leží kousek od rozhraní regionů Bourgogne, Auvergne a Rhône-Alpes, na horním toku Loiry. Pozvala nás Markova sestra, která nám zajistila možnost přespat v kláštěře ve starobylém městečku Semur.

Nějaké fotky jsou k vidění zde, protože cpát je sem do textu je hrozné (a hrozně to i vypadá)

Výlet začal tím, že v Lyonu na nádraží byl nějaký problém (snad požár), spousta vlaků byla zrušená (včetně toho našeho) a ostatní zpožděné. Alespoň jsme se svezli s TGV z Part Dieu na Perrache (druhé Lyonské nádraží), odkud nám jel další vlak. V Roanne nám ale ujel autobus, kterým jsme se měli dostat do Marcigny a tak jsme si řekli, že zkusíme něco stopnout. Se zběžnou prohlídkou centra jsme prošli Roanne až na výpadovku směrem na sever.

Zastavilo nám hned asi tak třetí auto, nějaká ženská, která nás vzala přímo do Marcigny - dva podezřelé týpky, asi se tu lidi tak nebojí. Docela nás to povzbudilo. Z Marcigny do Semur už jsme došli pěšky, je to asi tak 7 kilometrů.

Zdejší venkov je takový mírný a malebný. Lehce zvlněná krajina, protkaná mezemi a živými ploty, mezi nimiž se pasou zdejší speciální bílé krávy, přívětivá krajina nezničená kolektivizací a budovatelským rozoráním mezí. Ráz vesniček nenarušují socialistické přestavby, trčící Šumperáky a sila. V Marcigny u potoka stojí starý přístřešek, kde se pralo prádlo - nějakých 40 let už ho nikdo nevyužil, přesto je na svém místě dodnes. Takových obyčejných věcí si tady prostě nějak více váží.

Člověk se těžko ubrání tomu, aby to stále srovnával s tím, jak to vypadá u nás, je to smutné pomyšlení... Na českou krajinu samozřejmě nedám dopustit, ale jak mohla vypadat bez těch desetiletí devastace a zničení tradic?

Ale především, kam se člověk podívá, stojí románský kostel. Šířily se tady po okolí přímo z nedalekého slavného Cluny. Pro našince je to dost nezvyklé. Pokud na to máte nervy, podívejte se tady na fotky. Mimo kostela přímo ve svérázném městečku Semur a nedalekého Saint Martin la Vallée jsme se ještě zašli podívat přes les do Anzy-le-Duc. Třetí den jsme se vydali o něco dále, do města Paray-le-Monial, po poslední zkušenosti již plánovaně autostopem.

Dojeli jsme opět naprosto hladce. Napotřetí nás vezl nějaký dělňas v dodávce, a první na co se zeptal (hned po tom, kam jedeme) bylo, jestli jsme věřící. Sám byl Muslim, původem snad z Turecka, ale říkal, že zkoušel i Křesťanství a občas chodí do kostela a jezdí do Afriky dělat humanitární pomoc...mimo dopravy zadarmo si člověk při stopování občas i poslechne zajímavé a nečekané věci.

V Paray nás samozřejmě zajímala především bazilika, akorát nás trochu překvapil interier zářící novotou po nedávné renovaci, ta dokonalá čistota a žlutý kámen vypadají dost nezvykle.

Odpoledne jsme se rozdělili, já jsem stopoval do Lyonu a Marek zpátky do Semur za sestrou. Dojel jsem asi na čtyřikrát, a až na jednu vyjímku (cca 30 min) jsem jel v podstatě hned, jak jsem zvedl ruku. Dvakrát z toho s nějakou maminou, zločinců se tady fakt asi nebojí, a jednou s takovým mafiánem, který jen neustále sledoval, kde měří policajti. Akorát jak jsem pořád musel opakovat kolem dokola, že studuju bla bla bla, byl jsem na výletě bla bla bla, počasí bla bla bla a tak dále, přestával jsem mít přehled o tom, co už jsem v tom daném autě řekl a co ne, takže něco možná slyšeli dvakrát i víckrát...

A nejlepší byl poslední stop z předměstí Lyonu do centra, paní povídala, že u nich mají taky románský kostel o který se starají a dala mi vizitku, ať dám vědět a přijedu se podívat. Tak snad někdy příště, jak zde funguje autostop je největší objev:-)