Jak to začalo

Jednoho dne jsem se vydal na studia do Lyonu. Nedlouho po příjezdu jsem se bavil po ICQ s kamarádem provozovatelem www.toulky.net, toho času v USA. Zde jsou úryvky našeho rozhovoru:

(10/06/06 18:10:30) Krup: tywe ja se zblaznim:-))) pres den studujes na univerzite, vecer nasednes na kolo a odjedes do lesa, kde bydlis ve stanu a u taboraku si hrajes na kytaru:-DDDDDDDDDDD

(10/06/06 18:16:31) Krup: hele kdyz to posloucham, tvuj blog chci mit na toulkach:)

Děkuji za poskytnutý prostor a pokusím se tedy něco napsat, ač nejsem žádný grafikon (nebo snad gramofon?), a jde to trochu ztěžka. Především abych uvedl na pravou míru poněkud zkreslené představy a ukázal, že jsem celkem normální, slušně vychovaný člověk. Snad se mi taky podaří alespoň zčásti zodpovědět časté dotazy jak se mám a co dělám.

Ano, přivezl jsem si kolo. Určitě toho nelituju, od samého počátku zastává 100% veškeré dopravy po městě. A také jsem si přivezl kytaru. Ne snad ale abych na ní hrál u táboráku, snažím se ne hrát, ale cvičit. Když je člověk sám, má na to spoustu času. Že jsem si ji vzal mě těší víc, než co jiného, hodně by mi to chybělo. A stan jsem si vzal, abych mohl občas vyrazit někam na výlet, což se také již osvědčilo. Tramping je údajně česká specialita, tak se tady alespoň něco přiučej (-:

Krátce jak to začalo

Rozhodl jsem se jet busem Eurolines, poté co jsem se optal, zda mi vezmou kolo. Říkali, že nejspíš jo, ať se ujistím pár dní před odjezdem na dispečingu. Týden před mým odjezdem byla v Praze na navštěvě Stephanie, kamarádka mé kamarádky Jany, což se celkem hodilo, protože Stephanie bydlí hned vedle Lyonu a nabídla, že u nich můžu zůstat první dva dny a také že mě vyzvedne autem. Když jsem odjížděl, neměl jsem zajištěné žádné bydlení. S ubytováním je to v Lyonu složité, naše škola nemá koleje a ostatní jsou beznadějně plné. Chtěl jsem si zarezervovat hostel na prvních pár dní, než něco seženu, ale i hostely byly plně obsazené. Napadlo mě poslední řešení - vygoogloval jsem camping v příjemné vzdálenosti od školy.

Podle instrukcí jsem volal den před odjezdem na dispečing, povídali, že má bus ještě volná místa, že by to mělo být OK. Kolo jsem tedy rozmontoval a složil do krabice. Po příjezdu autobusu se však řidič tvářil, že mám smůlu, je plno...nakonec jsme s tatíkem přeskládali obsah podpalubí a bednu tam dostali, ale byl to docela nervák. Sám bych nebyl dostatečně asertivní a kolo bych nechal v Praze.

Autobus jede přes noc, do Lyonu jsem dorazil v sobotu ráno. Že jsem měl zajištěný odvoz bylo celkem příjemné. Stephanie bydlí s rodiči v domku cca 20 km od Lyonu, mohl jsem tam zůstat přes víkend. V Sobotu mě vzali na výlet na kole - mají tam celkem malebný venkov - a v neděli jsme byli ještě s nějakými kamarády v Lyonu, byl totiž zvláštní den, kdy byla muzea přístupná zdarma nebo se slevou.

V pondělí byl pro mezinárodní studenty první sraz ve škole. O škole snad někdy jindy, v tuto chvíli bylo důležité, že jsem tam našel další lidi, kteří ještě neměli ubytování, a dohodli jsme se, že budeme hledat něco spolu. A taky jsem tam potkal dva slovenské studenty, což bylo trochu překvapení. Myslel jsem, že česky nebudu vůbec mluvit. Večer mě Stephanie odvezla do kempu, který je na předměstí Meyzieu, u takového velkého jezera.

Do školy to bylo na kole 20 minut skrz přírodní park, takže to vůbec nebyla špatná volba. Ovšem trochu nepříjemné bylo, že jsem byl zcela mimo město a mimo dosah, což není pro hledání ubytování zrovna dobré. A taky to stálo 11 EUR na noc, což je na kemp celkem dost. Takže jsem po pár dnech uvítal nabídku slováků Petera a Marka, že můžu zatím zůstat u nich v bytě přímo v centru Lyonu. Vlastní bydlení jsme nakonec měli až za tři týdny, takže jsem jim za poskytnutý azyl v podkrovním bytečku náležitě vděčný.