the next sketch is about the maquette, and it’s called "the maquette sketch!"

...aneb o lepení modelu ve stylu Monty Python, obsahuje i fotogalerii

Tento semestr je zajímavý tím, že celý ročník je rozdělen do několika různých zaměření, ucelených bloků dohromady za 25 kreditů. Já jsem v oboru heritage architectural, a děláme tam projekt na bývalý kartuziánský klášter v Lyonu. První část práce bylo zaměření a historické průzkumy, rozdělili jsme se na skupiny a každá měla na práci jinou část areálu. Mimo to ještě ale byla jedna skupina, jejímž úkolem bylo dát dohromady dílčí podklady od ostatních a potom udělat model současného stavu. A to nějak vyšlo na nás, nebo jsme si to možná i trochu vybrali...

Říkali jsme si, že je to fajn, v klidu doma si slepíme model a bude... ale když jsme se do něj pustili, začalo nám docházet, že jsme si vzali pořádné sousto. Slepit ve dvousetině nějakých 70 domečků s nepravidelnými půdorysy a střechami, barokní kostel a terén, nám nakonec ve čtyřech lidech zabralo přibližně 14 dní od rána do večera, mnohem víc, než si kdokoliv (včetně vyučujících) přestavoval.

Pracoval jsem se spolubydlícími Vincentem a Sándorem, a Markem, který bydlí o pár bloků vedle. Náš byt se tak na nějakou dobu proměnil v atelier plný odřezků kartonu, jen materál vyšel asi na 100 EUR (bez lepidla, lepili jsme nedostižným československým Herkulem).

Abysme se z toho nezbláznili, sledovali jsme pravidelně Monty Pythonův létající cirkus, což mělo značný vliv na naše chování, velký úspěch měly zvláště sketche jako "ministry of silly walks" a pod.

Například sokl modelu je dutý, slepený ze dvou desek kartonu, mezi terými je spousta přepážek. Je až s podivem, jak lákavá je pro čtyři dospělé lidi enfantilní možnost do takového prostoru, který se odevzdá profesorovi, ale nikdo ho nikdy neotevře, vlepit různé věci, načmárat vzkazy... Nakonec tam skončila i skleděná láhev a spousta dalších nesmyslů, tak doufáme, že ten model skutečně nikdo nebude rozdělávat, by si asi myslel, že ho lepily tak dvanáctiletý děcka:-)

Model jsme téměř dodělali před velikonocemi, zbývalo pár věcí. Přestože jsme s nimi začali včas, stejně jsme to dodělávali až do rána těsně před transportem do školy. Je to zajímavé, ale prostě to tak dopadne vždycky, a jak jsem zjistil, dělají to tak asi studenti architektury na celém světě. Prostě poslední noc se nespí, a to zcela nezávisle na tom, jak moc brzo člověk začne nebo jestli se fláká.

Zřejmě to bude tím, že čím více máte ještě času, tím více si hrajete s věcmi, které nejsou úplně podstatné. Asi by to stálo za nějakou analýzu, protože je to zcela všeobecný jev.

Každopádně, model je hotov, jak nakonec vypadá se můžete kouknout na fotkách, a u jeho výroby jsme se znamenitě bavili:-)