Tramping

Když se vydáte z Lyonu vlakem směrem na východ, po dvaceti minutách se najednou z úplné roviny začnou zvedat kopce. Snad ani nemají jméno, leží ve stínu Alp, které jsou hned za nimi. Geologicky se tuším jedná ještě o jižní cíp vápencové Jury, která se táhne na sever ke Švýcarsku.

Je to zvláštní, ale ty kopce jsou úplně opuštěné. Kilometry bukových lesů se stálezelným podrostem z břečťanu a buxusů, koberce konvalinek, vápencové stepi s jalovci. Zapomenutý kamenný klášter, mokřadní louky a kouty připomínající severskou tundru. Kamenné zídky zarostlé mechem, křivolaké meze a pastviny.

Z kopců, z nichž nejvyšší sotva přesahuje 1200 metrů, se otevírají pohledy na hluboké vápencové soutěsky, a pokud to opar dovolí, na východě, coby kamenem dohodil, se již tyčí Alpy.

Mohli byste tu chodit celé dny jako pan Nevrlý a nepotkat živáčka, nic nenasvědčuje tomu, že jste pár desítek kilometrů od velkoměsta v civilizované západní Evropě. Pokud máme nějaký alespoň trochu podobný kout u nás, je přinejmenším rezervací a pro lidi tam není kam plivnout. Kde je u nás kousek lesa, potkáte čas od času alespoň čundráka, tady se maximálně mihne po silničce nadupaný cyklista na lehoučkém kole, tak jednou za dva dny.

é hory, pusté a trampingem nedotčené, zřejmě čekají, až sem české cestovky začnou vozit dobrodruhy ve velkém, tak jako do kdysi bezlidných rumunských Karpat. Do té doby se tu dá pokojně bloumat.

A jako suvenýr si můžete přivézt třeba vidle na seno, zapomenuté mezi kamením a břečťanem opuštěného stavení.