Tunel jménem čas

Ještě přidávám jeden poslední článek. Plánoval jsem napsat spoustu věcí, některé možná i přínosné a odborné, ale chystal jsem se na to tak dlouho až najednou jedu domu:-) Stejně tak jsem obecně nestihl spoustu věcí, které jsem chtěl udělat a vidět, ale to je holt život, jinak to asi být nemůže...

Tento příspěvek je o jedné takové záležitosti, kterou jsem však nakonec naštěstí stihl, totiž vzrušující výpravě do podzemí, kde se zastavil čas.

fotogalerie zde

Již před dávnou dobou jsem se začal zabývat místními funiculairy, pozemními lanovkami, kterých tu v jedno období bylo v provozu dokonce pět najednou. Všechny jezdily tunely a byly nedílnou součástí městské dopravy, jejich počátky a osudy jsou velmi rozmanité.

V roce 1862 tady byla postavená první podobná železnice na světě, zrušena byla v roce 1967 a její tunel dnes slouží autům. Ta mě zaujala natolik, že jsem o ní psal semestrální práci do školy (práce spočívala především v hledání dokumentů v archivech a rekonstrukci původní podoby nádražních budov podle dochovaných materiálů). Další funiculaire byl využit v 70. letech jako část trasy metra, v provozu jsou dodnes dva. Poslední zprovozněný a zároveň první zrušený vedl mez nádražím St. Paul a vrcholem Fourviere, a jeho osud je nejvíc tajemný.

Zprovozněn byl v roce 1900, zároveň s tramvajovou linkou, která pokračovala od horní stanice ke hřbitovu Loyasse. Malá rentabilita vedla ale k uzavření už v roce 1937.To jsou jediné snadno dostupné údaje. Skutečnost, že kdesi pod Lyonem vede 70 let opuštěný tunel mně přišla docela vzrušující a pátral jsem hlouběji.

Najít dolní stanici není obtížné, je to rohový dům s podezřelým parterem a dvorkem, kde jsou dodnes vidět obrysy nástupišť. Pokud víte co hledat, v šeru podjezdu rozeznáte zamřížovaný otvor, vedoucí do tunelu. Z horní stanice naproti tomu nezbylo skoro nic, nebýt historických fotek těžko bych našel vůbec něco (bohužel, v archivech jsem podepsal, že fotky přefocuju jen pro studijní potřeby, takže bych je asi neměl vystavovat). Patrný je akorát vrchol klenby zapuštěný v zahradní zdi, k níž přiléhá dřevěná terasa u vstupu do parku Hauteurs. Šťastnou náhodou mi někodo poradil, že jedna z desek podia se dá odklopit a pod ní zela černočerná díra:-)

Když jsem se do té černočerné díry před pár dny konečně vypravil, moc nadějí jsem v to nevkládal, čekal jsem že po pár desítkách metrů narazím na nějakou přepážku. Jaké bylo ale moje překvapení, když se mi podařilo projít celý půlkilometrový tunel až k dolní stanici a zpět. A především když jsem tam nalezl původní pražce, kladky, louže původní kolomazi a dokonce čtyři celé nápravy! Jak je možné, že je tunel takto přístupný a nejsou v něm nekalí živlové, jaktože kovové části ještě nikdo neodnes do sběru a nebo alespoň neskutálel stakilové nápravy tunelem dolů? V tom ohromném podzemním prostoru se zkrátka zastavil čas před sedmdesáti lety, to že něco takového existuje přímo pod jedním z hlavních turistických cílů Lyonu mi přijde hodně dobrodružné a vzrušující.

Nějaké údaje o lanovce jsou zde, včetně historické fotografie. Mají tam však chybný údaj, totiž že se jedná o dva oddělené tunely (ve skutečnosti jediný tunel rozvětvený na koncích): moje fotogalerie