Americké stereotypy I: It’s all about oil

Tak popisováním svého nezajímavého života jsem již zřejmě valnou část potenciálních čtenářů odradil, takže zkusím trochu jiný žánr příspěvků: sérii komentářů ke stereotypům, s jakými vnímáme USA. A jedním z nich je tvrzení, že "všechno, so USA dělají, je kvůli ropě". Snad se podaří vyvolat alespoň nějaké reakce pod článkem...Mě se toto tvrzení, že vše je jen o ropě (zastává ho do značné míry třeba moje žena Imelda:-) vždy zdálo trochu přehnané. Samozřejmě ropa je důležitá surovina a při zahraničně-politickém rozhodování USA (zejm. v posledních pár letech) hraje podstatnou roli, ale vždy jsem si myslel, že rozhodují i další faktory, ať už klasické realistické bezpečnostní ohledy, nebo idealistické cíle typu "šíření demokracie" (ačkoli se podle mě jedná o velmi naivní a kontraproduktivní přístup, je ve své podstatě řízen "snahou pomoci" - viz rčení "cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly":-)

Teprve když jsem ale přijel sem, jsem si uvědomil, jak moc jsou USA na ropě závislé (teď samozřejmě trochu vařím z vody, protože jsem nebyl nikde mimo Albany a tak trochu předpokládám, že jinde v USA je to stejné, nebo horší, pro účely blogového komentáře si to ale snad můžu dovolit - konečně diskuse se vždy může rozběhnout pod článkem).

Každý tady má auto, bez auta jste jen půl. Hromadná doprava příliš neexistuje, v Albany jezdí pár autobusů v centru, dobré spojení je jen mezi dvěma kampusy SUNY. Do přilehlých městeček, jako je Delmar, kde zatím stále bydlím, jezdí busy cca jednou za hodinu a poslední jede v kolem šesté večer (dneska dopoledne jsem zrovna potřeboval jet busem, ale ujel mi (jel o 5 minut dříve než podle jízdního řádu) a další jel až za 40 minut. Kdybych měl auto, jsem v pohodě... Alespoň jsem ale měl čas podívat se do banky a zjistit, co potřebuju k založení účtu. Při té příležitosti jsem si všiml, že banka má sekci Drive-thru, prostě jako v McDonadlu zajedete autem přímo do banky, srolujete okýnko, vyřídíte, co potebujete a odjedete bez vylezení z auta...

Rodina u které bydlím je podle mě velmi rozumná a "pokroková" (nenávidí Bushe, dokonce i trochu recyklují). Ale na tři lidi má 5 aut, z toho 3 SUV (takový ty velký džípy:-). Vůbec půlka aut jsou tu SUV, který žerou tak asi galon benzínu na 17 mil (dal jsem si tu práci a přepočetl do do "rozumných veličin" a je to asi 14 litrů na 100 km). Všichni si stěžují, jak je benzín poslední dobou drahý, kolem 3 USD za galon (= ca 17 korun za litr!) a jak dřív stával galon kolem dolaru i méně...

Děti mohou řídit od 16 let - k tomu obvykle od rodičů dostanou svoje vlastní auto, nejlépe taky SUV (kvůli bezpečnosti: mají-li všichni velké SUV, musíš mít taky SUV, aby jsi při bouračce přežil - takové trochu sebenaplňující proroctví). S mým bývalým Peugeotem 306 bych tu asi budil úsměv na tvářích, neřku-li s předchozí "stošestkou", hračkou pro děti:-) Spotřeba auta tu prostě nikdy nebyla problémem (to se pomalu stává až nyní), při výběru auta jste se prostě řídili jinými kritérii.

Nová auta se pořád vyrábějí v neskutečných kvantitách. Projížděli jsme po jedné místní avenue, když jsme sháněli nějaký nábytek (viz některý z příštích článků), a po jedné straně byl ohromný prodejní areál plný novotou zářících auťáků od Chrysleru a po druhé straně od Lexusu. Albany je co do počtu obyvatel srovnatelné s Prahou, ale nedokážu si představit, že by se tolik aut v Praze kdy prodalo...

A teď si představte, že jste prezident takovéhle země, a že chcete být znovu zvolen a že první věc, která většinu Američanů zajímá, je cena benzínu... Asi nelze říci, že úplně všechno je o ropě, ale mám pocit, že to přece jen bude o ropě z daleko větší části, než bych kdy byl ochoten připustit...