Back in the U.S.A, aneb cesta tam a zase zpátky

Tak. Po třech týdnech v ČR s milovanou ženou a samozřejmě s milovanou maminkou (!:-) jsem zpět v Albany. Zatím tu jen tak bloumám a nic nedělám, myšlenkama jsem ještě v Praze. Škola začíná už zítra, tak se snad zas dostanu do rytmu... Aspoň zkusím zase něco napsat sem na blog o cestě domů a zase zpátky...

Cesta tam...

Odlet do ČR byl poměrně zábavný. Měl jsem letět 22. 12. večer přes Chicago do Frankfurtu a do Prahy. Proč přes Chicago, když to je na druhou stranu, než Evropa se mě neptejte, já nevím, kdo to tak chytře vymyslel (viz též jeden z prvních postů na tomto blogu). Nicméně jsem tedy přijel na letiště, jak jsem měl. V jedné ruce obrovský bágl s věcma, které jsem vezl zpět, protože jsem je sem přivezl úplně zbytečně (jako např. oblek s botama a podobné výmysly - nějak jsem vyměkl, do Austrálie jsem letěl s jedním báglem a taky to stačilo, i když na druhou stranu tam jsem furt nosil jen trička a kraťasy:-), k tomu dárky, co jsem zde nakoupil, a podobně. V druhé ruce dvanáctikilová krabice s tiskárnou (více o nákupu levné elektroniky také v předchozích postech). Na check-inu mě zacheckinovali a prej, že letadlo bude mít zpoždění, ale návazný let v Chicagu že prý stihnu. Tak supr. Jdu na gate a protože je ještě fůra času zapínám si noťas a čučím na Sleeper Cell (výborný americký televizní seriál - doporučuju!). Na displeji svítí, že let do Chicaga bude on time v 17:20. Když tam pořád svítí on time, místo boarding a je už 17:15, začínám být podezřívavý, a jdu si stoupnout do fronty. Ukazuje se, že let ve skutečnosti zrušili, protože v Chicagu je nějaká chumelenice, či co. Začínají lidem přebookovávat letenky na jiný den. Chlapík se čtyřma dětma přede mnou letí do Kalifornie, a všechny lety jsou plné, takže dostává až 26.12. To už bude ovšem po Vánocích. Je z toho docela zaražený a děti brečí - nedivím se jim. Chlapík to s nimi řeší a doporučuje mi zatím jít na jejich přepážku dole v odbavovací hale. Mezitím jiný cestující dává tip, že jiné aerolinky letí na jiné letiště v Chicagu. Jdu se tam zeptat, jestli bych se nevešel, ale je plno. Stejně nevím, jak bych se tam dostával z jednoho letiště na druhé... Dole na přepážce mi sdělují, že můj let přebookovali na zítra dopoledne, přes Washington se do Frankfurtu a Prahy dostanu ještě 24. kolem poledne. Mám víc štěstí, stihnu Vánoce. Černoška ze Svazijska, co byla na přepážce přede mnou se domů dostane také až po Vánocích... Zkouším se aspoň zeptat, jestli mi proplatí dvě zbytečné jízdy taxikem tam a zpět, ale neproplatí, protože za zrušení letu kvůli počasí linky nenesu odpovědnost. Tak beru svý bágly a chytám taxála zpět dom. Onur z toho má celkem radost, protože potřebuje ještě zproofreadovat jednu esej do školy:-) Volám ještě rychle domů, že přijedu později, čtu Onurovo dílo, koukám na další díly Sleeper Cell (je to fakt dobrý:-) a jdu spát. Ráno vyrážím na druhý pokus. Je pěkně hnusně, tak mám obavy, aby zase něco nerušili, ale plané. Letím přes D.C., kde svítí sluníčko a je snad 15 stupňů! A to je prosím 23. prosince!! Na letišti si dávám na rozloučenou u Wendy's hamburgr, hranolky a kolu za asi 8 dolarů a už letíme do Frankfurtu. V letadle se seznamuju s manželským párem z Ohia, který jede navštívit svého syna do Prahy, kde studuje. Domlouváme se, že v Praze zajdem na kafe. Trochu koukám na film (Piráti z karibiku 2) a trochu spím. Ve Frankfurtu většina lidí z mého letu stíhá dřívější let do Prahy. Já bych ho stihl také, ale mám bágly v transitu a kvůli nějakým bezpečnostním regulím si proto nemůžu vyměnit let. Takže musím čekat na letišti asi 4 hodiny jak trubka. Ach jo. Ještě, že mám notes a Sleeper Cell:-) Nejdřív si dávám kafe a panini za 13 dolarů:-/. Zdá se mi taky, že všude je zahuleno, to je po Americe velký šok. V DC je na letišti pro kuřáky vyhrazena jediná kukaň, která zvenku vypadá dost legračně, jak se tam válí oblaka dýmu a skoro ani není vidět lidi uvnitř:-) Prostě mám trochu takový kulturní antišok a už bych odsud rád vypadnul. Asi půl hoďky běhám po letišti a hledám zásuvku na notes, nakonec najdu jenom někde u nějakejch dveří, tak tam sedím na zemi jak socka. Do Prahy přilétám podle plánu, na letišti mě čeká Imelda (teda skoro, čekám chvíli já na ní:-) v novém sestřihu - líbí se mi. Vypadá to, že tiskárna přežila a ani celníci neprudili (stejně bych se vešel do bezcelního limitu). Jedem dom. ...a zase zpátky Cesta zpět byla relativně nezajímavá. Letím do Dusseldorfu a potom do NY se společností LTU - ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Je to snad nějaký lowcost, což se nejprve potvrzuje tím, že sluchátka na poslouchání filmů prodávají za 2,5 eura. Budou ale dávat Bandidas, kde hraje moje oblíbená Salma Hayek, takže kupuju:-) Další servis ale dojem lowcostu vyvrací, během letu servírují jedno teplé jídlo a jedno studené a několikrát pití a ještě každý dostane láhev vody - to je lepší servis než s Lufthansou (i když na Qantas to nemá:-). Letadlo je poloprázdné. Za poslední tři eura, kupuju taxfree čokoládu... Asi 100 km před New Yorkem si dáváme s letadlem ve výšce 3 km kondiční kolečko, protože letiště má narváno a přistání se pozdrží. Nakonec přistáváme asi o půl hoďky později. Imigrační je naprosto bez problému, takže ani moje chystané výmluvy, že pojedu do Kanady na otázku proč nemám zpáteční letenku nakonec nebyly potřeba. Prošel jsem celní kontrolou i s tříkilovou cihlou eidamu, takže smažáková party je zachráněna. Z JFK chytám Airtrain na Jamaica station, odtud příměstský vlak do centra na Penn. Vlak do Albany mi ale o 10 minut ujel a další jede za hodinu a tři čtvrtě. Jdu se trochu projít nahoru - Penn je v centru NY. Jak vylejzám ze schodů na 7. Ave, poprvé vidím NY a přijde mi celkem uchvacující - obrovské baráky, široké avenues, svítící reklamy a obrazovky, všude shopy se žrádlem, že ani nevím, kdo to všechno sní, davy lidí... Musím se sem už konečně na víkend vypravit... Cestu do Albany víceméně prospím, jetlag a únava se už hlásí. V Albany na nádraží čekají asi jen 4 taxíky, které jsou rychle rozebrány rychlejšími cestujícími, takže musím asi půl hoďky čekat na další. Ještě jsem tu nebyl a neznám to tu a navíc je už pozdě, takže jinak se odsud nedostanu. Nakonec přijíždí taxík, odveze mě domů a je to. Jsem zpět.