Jaro je tu

Jaro je tu, jaro je tu vrátilo se k nám, jaro je tu, jaro je tu, už nebudu sám!

Včera konečně začalo jaro. Svítilo sluníčko, bylo teplo, a tak jsem vyrazil ven, že si budu číst o Islámu a sekularismu v parku. Nápad to byl dobrý, měl jenom dvě malé mouchy. Za prvé, nemáme žádná laserová děla. Za druhé, žádná laserová děla nemáme. Může se to zdát jako jeden problém, ale považoval jsem ho za tak podstatný, že jsem ho zmínil hned dvakrát... Ne, to je jiná pohádka... Za prvé, země je ještě pořád mokrá. Za druhé, na stromech není zatím žádné listí, takže neposkytují příjemný stín. Ještě budu muset pár dní počkat...

Cestou domů se mi ale naskytla nevídaná podívaná. Před školou (downtown campusem - to je ten hezčí ve městě, kam chodím) vykáceli všechny tři velké stromy. Nevím jaký k tomu měli důvod, ale přišlo mi to hodně uhozené, protože to byly aspoň stoleté kousky, skoro v centru města. Takových asi moc nebude a kácet je, snad jen aby byl lepší výhled na budovu školy, nebo proč, to je přece škoda...

Nicméně, jak si tak v duchu mudruju, tak vidím, že týpci na vysokozdvižné plošině se chystají uříznout poslední kus posledního stromu, takovou dlouhou větev, co ční tak 15 metrů do výšky. Jenže na konci té větve je veverka! Taková ta šedivá, americká (imperialistická:-). Chudinka nemohla utéct, protože jedinou únikovou cestu se jí právě chystal týpek s motorovou pilou uříznout, a veverka sem, veverka tam, mu zřejmě žádný morální problém nezpůsobovala. Proč by taky měla, když je jich tu všude mraky. Akorát že jsou mrchy takové roztomilé, že vám jich prostě musí být líto:-). No, takže chlapík prostě a jednoduše nastartoval pilu a tu větev přefik. Jak větev začala padat, veverka se odrazila, a plachtila vzduchem z té patnáctimetrové výšky šikmo dolů do hromady větví! To prosím není taková ta lítací veverka, co má mezi nohama plachty, ale obyčejná veverka. Přesto jí velký chundelatý ocas umožnil manévrovat, takže nespadla kolmo dolů, ale šikmo do těch větví. Říkám si: to musí být po ní, z takovéhle výšky to nemůže přežít. Vzhledem k velikosti veverky to je asi jako kdyby člověk skočil ze stopadesáti metrů! Asi jako skočit šikmo ze špičky hotelu Fórum (nyní Corinthia Towers) až dolů do Botiče a ještě kousek:-o Jenže ona to potvora přežila. Chvilku se jí asi motala hlavička, ale pak se zorientovala a vyšplhala na nejbližší strom. Smůla, ten už byl také skoro celý pokácený a zbyl z něj už jen asi pětimetrový pahýl bez větví. Veverka vyběhla až nahoru a asi se divila, jakto, že kmen najednou končí. Už jsem neměl to srdce pozorovat, jestli jí ti dřevorubci pokácejí její útočiště znovu, tak jsem šel domů.