Pohodový přístav Baltimore (MD)

V pátek jsem vyrazil na víkend do Washingtonu, dýsý, navštívit Míšu, spolužačku to ze základní školy, se kterou jsem údajně... seděl v lavici (tvrdí ona, já už jsem to zapomněl - může to někdo potvrdit nebo vyvrátit v komentářích?:-). Míša se provdala za Američana Joshe a žije hned vedle D. C. Vyrazil jsem tam letecky, protože bus tam jede osm (slovy 8!) hodin. Levnější letenky ale byly do Baltimoru (Maryland), který je nedaleko, takže jsem operativně odletěl už v pátek ráno, s tím že strávím půl dne v Baltimoru a teprve poté odjedu vlakem do Washingtonu.

Foto z Baltimore jsou v galerii.

Ještě trochu background: v červnu 2006 se konal třídní sraz s bývalými spolužáky ze ZŠ po 13 letech. Dorazilo celkem dost lidí, ale ne Míša:-(. Takže jsme operativně zorganizovali druhý sraz pro přespolní (zámořské) právě u Míšy (já vím, že po š by nemělo být tvrdé y, ale skloňuju podle vzoru žena-ženy, tak sorry), ale bohužel nikdo kromě mě nedorazil. Podle mých info je teď v USA ještě Robert, ale ten je na výletě na druhém pobřeží, takže malinko z ruky...

Tak k věci: vše začalo tím, že jsem si musel koupit letenky. Ukázalo se totiž, že bus tam jede asi 8 hodin a stojí $100, zatímco letadlo s přestupama asi 3-4 hodiny a stojí $160. Volba tedy byla jasná (pro neznalé ekonomie malá poučná vsuvka: úspora 8 hodin mého vzácného času za $60 má cenu, pokud si svého času na výletě cením více než $7.5 za hodinu, což cením:-). Takže po několika sessionách na icq jsme s Miškou stanovili vhodný termín, který byl právě tento víkend.

Ve čtvrtek večer před odjezdem jsem si nakopl malíček o zábradlí v bytě, takže jsem musel vyrazit v pohorkách (v polobotkách to bolelo), ale nakonec v pondělí jsem byl rád, protože byla celkem kosa. Zajímavá storka před odjezdem ještě byla s místní Albanskou MHD. Napsal jsem jim mail, jestli jezdí nějaký bus na letiště a kdy. Odepsali mi emailem, že jo:-) Hm, fakt dík:-) Ale za týden, když už jsem na to zapomněl, jsem měl ve schránce dopis s vytištěnými jízdními řády busů!

V pátek ráno jsem tedy vyrazil (po asi třech hodinách spánku - chodím spát pozdě, tak jsem nebyl ospalý) na letiště, odtud do Pittsburgu (logiku už v tom nehledám:-), a z něj do Baltimoru. Odsud jel do města light railway (žádné dva přestupy, jako v Albany). Zjistil jsem si předtím na netu nějaké místní atrakce a chtěl jsem si je obejít.

První byl dům E. A. Poea, který v Baltimoru žil část života a také tu roku 1849 zemřel. Dům je asi půl hodiny chůze od centra skrze zajímavou černošsko čtvrť, a ani moc nestojí za návštěvu, protože v něm skoro nic není:-/.

Potom jsem se vrátil do centra se podívat na Lexington market, což má být údajně největší tržiště fungující nepřetržitě už 220 let. Zajímavé hlavně je, že je plné stánků s jídlem!:-P Koupil jsem si čínské nudle (nechtělo se mi čekat ve frontě u jiných stánků a to byla chyba: fronta většinou znamená, že je to dobré:-) a vyrazil do přístavu

V přístavu permanentně kotví poslední válečná plachetnice US Navy Constellation, kromě ní tam také zrovna kotvila byla plachetnice Baltimore Pride II, což je krásná funkční kopie plachetnice z počátku 19. století, kterou spravuje neziskovka občanů z Baltimore. Je to číslo II, protože první Baltimore Pride postavená v 70. letech se potopila v roce 1986.

Zrovna když jsem si prohlížel Pride, uslyšel jsem zpoza Constellation rachot bubnů. Šel jsem se tam podívat a co nevidím. Týpek si tam rozložil svojí bicí soupravu vyrobenou ze starých kýblů, flašek od vody a plechovek od barev slepených k sobě pomocí lepicí pásky a začal do nich rubat paličkama, že jsem nevěřil svým očím. Po chvilce se k němu přidely dvě kolemjdoucí černošské teenagerky a okolo pořád chodil jeden černoch a nevěřícně vykřikoval (s typickým černošským přízvukem): "I've never seen a white guy playing like this in my life!". Okolo procházející banda backpackerů dokonce začala do rytmu tancovat i s těma jajich báglama na zádech:-)

Zašel jsem si ještě do výškové budovy Top of the World stojící hned vedle přístavu, z jejíhož horního patra je pěkný výhled. Dokonce shodou okolností v listopadu mají akci, že se neplatí žádné vstupné, takže jsem ještě ušetřil pár dolarů:-P

Už se setmělo, ale zbývala ještě jedna atrakce, kterou jsem chtěl navštívit: Maryland Science Center, které je také u přístavu a na webu vypadá celkem zajímavě. Navíc v pátek od 5 mají zlevněné vstupné, což se mi náramně hodilo:-) Uvnitř je hromada různých zařízení, kde můžete mačkat čudlíky a dějou se věci:-) Šel jsem taky na demo statické elektřiny, do planetária se trochu vyspat (pražské planetárium je ale na spaní bezkonkurenční) a nakonec do 3D kina IMAXu na Santa vs. Snowman - bylo to děsně infantilní představení, ale protože bylo kino plné malých dětí, bylo roztomilé, jak křičely a snažily se chytit sněhové vločky, které kolem nás létaly:-). Navíc jsem byl už dost utahaný, tak jsem byl rád, že jsem si mohl sednout...

Poté jsem vyrazil na vlak, avšak hlad mě donutil k zastávce v Afghánské restauraci na výtečný kuřecí kabob. Do stanice jsem dorazil pozdě, vlaky do Washingtonu už nejezdily. Operativně jsme se s Míšou domluvili, že aspoň chytnu light rail na letiště a oni mě vyzvednou autem tam, aby nemuseli jezdit až do centra Baltimoru. Úspěšně jsme se tedy shledali na letišti a odjeli do Washingtonu.

To be continued...