Příbytek, nábytek…

Hledat bydlení jsem začal tak trochu náhodou: ve čtvrtek prvního týdne mého pobytu v Albany (orientace pro zahraniční studenty) jsem totiž potkal Turka Onura, který měl od školy zařízené jen přechodné bydlení na koleji (příští týden byl totiž začátek semestru a na kolej se stěhovali noví studenti) a jel zrovna do města zkouknout nějaký byt. V té době už jsem také uvažoval o nějakém bydlení, ačkoli jsem nebyl v takovém presu, protože jsem mohl bydlet u Bryana a Janet. Nicméně řekl jsem si proč ne, a jel se s Onurem podívat na ten jeho byteček.

Na místo jsme přijeli asi o půl hodiny dříve a tak jsme se rozhodli se trochu poohlédnout po okolí, protože lokace blízko downtown campusu nám přišla jako velmi zajímavá (SUNY má dva hlavní campusy: downtown a uptown. Zatímco downtown je blízko u centra a sídlí v pěkných historických budovách, uptown campus je obří betonový funkcionalistický komplex - zaslechl jsem, že to je druhá největší betonová stavba v USA po Pentagonu!) - oba totiž jsme studenty na Department of Political Science, které sídlí právě v downtown campusu, čili budeme většinu času trávit tam.

Brzy jsme zjistili, že při hledání podnájmu je asi opravdu nejlepší se vypravit do oblasti, kde chcete bydlet, protože asi tak každý druhý barák má na sobě ceduli "for rent". Na druhou stranu vysoká kvantita je vyvažována značně kolísající kvalitou, a tak jsme při návštěvě prvního bytu (vhodnější by byl asi termín "brloh") za který majitelé chtěli $600 za měsíc propadli krátkodobé trudnomyslnosti.

Pak se však objevil majitel onoho bytu, kvůli kterému jsme původně přijeli a situace se začala postupně zlepšovat. Byl to sympatický podsaditý a energický Pakistánec a ukázalo se, že bytů po Albany spravuje a pronajímá několik desítek. První dva, které nám ukázal v této ulici byly nic moc, ale neváhal, naložil nás do své káry a zavezl nás k dalším dvěma, z nichž ten poslední už byl velmi slušný. Hlavně to byl businessman každým coulem a byl ochoten jednat o detailech (např. nabídl nové koberce). Byli jsme ale trochu namlsaní rostoucím trendem kvality bytů, takže jsme si na něj vzali číslo a řekli, že se ještě podíváme po okolí. "Jasně, vyberte si, co se vám bude nejvíc líbit," řekl a přátelsky se s námi rozloučil. Zamířili jsme zpět na uptown campus, kde se odpoledne konal piknik, který byl součástí orientace a zdálo se nám nevhodné, abychom tam chyběli (zvláště neslušné by to bylo vůči tomu jídlu, které tam na nás čekalo, aby mohlo být snědeno). Tam jsme potkali Japonce Masu, který také sháněl spolubydlící a měl na ráno domluvenu prohlídku bytu pro čtyři maje zatím jen jednoho Korejce. Domluvili jsme se s ním, že se přijdeme taky podívat. Po pikniku jsme se posilněni vydali do centra opět omrknout ještě pár ulic, přičemž jsme potkali Kazašku Bibi, která řešila stejný problém s hledáním bydlení. Zeptali jsme se jí, zda se nechce připojit, a po malém váhání souhlasila:-)

Našli jsme ještě pár zajímavých lokací, ale bylo už pozdě, takže se nám podařilo domluvit už jen jednu prohlídku třípojového bytu na další ráno. Už se setmělo, a tak jsme zamířili zpět k uptown campusu, když vtom zasáhla prozřetelnost;-) Míjeli jsme jeden dům s cedulí "for rent", tak jsme si chtěli napsat telefonní číslo, a najednou vidíme, že ti tři kluci v montérkách, co sedí na schodech na nás mávají, jestli nehledáme náhodou pronájem. Ukazuje se, že dva z nich (bráchové) jsou vlastníci toho domu, v němž pronajímají slušný byt s třemi ložnicemi, který navíc právě vymalovali. To se nám zalíbilo, a hned jsme se na byteček podívali. Hoši se tvářili, že byt chtějí celkem urgentně pronajmout a tak nahodili celkem nízkou cenu: $850 za měsíc. Řekli jsme jim, že se ozveme ráno. Měli jsme radost, protože kromě tohoto bytečku, jsme měli na ráno domluvenu jednu schůzku dalšího třípokojáku s Bibi a pak ještě ten čtyřpokoják s Masou - vše nasvědčovalo tomu, že se záležitost během příštího dne uzavře.

Ranní návštěvy vnesly do našeho plánování trochu zvrat. Ten zbývající třípokoják byl nic moc, takže jsme ho vzdali, ale návštěva čtyřpokojáku s Masou vypadala slibně. Jelikož se neukázal onen Korejec, místo něj jsme přivzali Bibi. Byt byl celkem slušný, takže se náš výběr zúžil na dvě varianty: buďto tento čtyřpokoják, nebo náš čerstvě vymalovaný třípokoják z předchozího dne. Problém byl, že pokud bychom vzali ten třípokoják, Masa by zůstal sám a těžko by něco dalšího sháněl. Naštěstí jsme ale přišli na spásonosnu myšlenku přetransformovat obývák na ložnici a tím z toho udělat čtyřpokoják. Zamířili jsme tam tedy, abychom si jej ještě jednou prohlédli za denního svitu a ukázali jej Masovi a nakonec jsme v něm už zůstali:-)

Koukám že jsem se nějak rozepsal, takže o nábytku napíšu příště...