Příbytek, nábytek II

Byt, který jsme si pronajali (viz jeden z minulých postů) byl prázdný, a proto se naskytla otázka kde a jak sehnat levně nějaký ten nábytek, hlavně postele, aby bylo na čem spát. K tomu, abychom ovšem toto všechno mohli vůbec shánět bylo potřeba auto. A jak jste si mohli přečíst v minulém článku, půjčit si auto bez kreditky je složité hraničící s nemožné...

Samozřejmě to, že půjčit si auto není žádný problém ve všední den a nebo v sobotu před obědem, jsme zjistili v sobotu po obědě. Po O a v neděli mají všechny slušné půjčovny zavřeno, s výjimkou půjčoven na letišti: ty jsou otevřeny non-stop a také proto mají dvojnásobné ceny. Co naplat, už bylo pozdě plakat nad rozlitým mlíkem, tak jsem poprosil Janet, aby mě hodila na letiště do půjčovny (auto jsem předtím booknul přes internet pomocí virtuální kreditky od eBanky – rezervace proběhla OK). Pochopitelně v USA nic jako virtuální kreditky nemají, a tak jsem musel využít Janet po druhé, aby to zaplatila svou kreditkou a já jí to dal v tvrdých na dřevo. Naštěstí byla tak laskavá (nebo spíš měla soucit:-) a udělala to. Půjčil jsem SUV, aby se tam toho víc vešlo, a hned, jak jsem do něj vlezl jsem pocítil, že takhle je život v USA mnohem snazší - najednou můžete jet kam chcete:-)

Srazil jsem se s Bibi a Onurem, kteří cestou narazili ještě na jednu Japonku a Vietnamku a vyrazili jsme do centra konzumu: Wal Martu (něco jako naše Hypernova, ale spíš zaměřeno na nepotraviny). Tam jsme ponechali všechny tři ženy svému osudu (Bibi nakupovala základní věci, jako nádobí, atd.) a odjeli s Onurem do nedalekého městečka koupit stůl přes inzerát na netu. Je to solidní kus z javorového dřeva se čtyřmi židlemi a za nějakých $75 to byl supr kauf. Stůl jsme vyložili doma a vyrazili zpět do Wal Martu nabrat Bibi. Jelikož jsme cestou pro stůl i zpět několikrát zabloudili (navigoval Onur:-), zpět k Wal Martu jsme dorazili v podvečer. Stala se ale zajímavá věc: při jednom z mnoha zabloudění jsme se náhodou ocitli u krámu prodávajícího matrace na postele – zapamatovali jsme si lokaci, abychom se tam později mohli vrátit.

Poté, co jsme odvezli věci domů a cestou vyložili Bibi u jejího hotelu, jsme se s Onurem a Shoko (ta Japonka, co bydlí asi blok vedle nás) vydali zpět do matracového shopu (měli naštěstí otevřeno do osmi). Nové matrace jsou poměrně drahé, ale prodávající týpek nám ukázal matrace, které byly sice nové, ale při transportu se trochu poškodily a proto je prodávali značně pod cenou. Nakonec si jak Shoko, tak Onur vybrali každý jednu matraci a „box“ (taková asi 15 cm vysoká papundeklová krabice pod matraci), přivázali jsme to na střechu a vyrazili zpět, s malou přestávkou v KFC, abychom završili den v americkém stylu:-) (mimochodem, mají tu něco, na co u nás ještě nepřišli: křidýlka bez kostí! Mě to přišlo, jako že to trochu postrádá smysl křidýlek...)

Druhý den jsem ráno nabral Bibi u hotelu. Potom jsme vyrazili do Delmaru, protože sousedi Bryana a Janet nám nabídli zadáčo nejaké matrace a gauč. Všechno, kromě gauče (ten byl moc velký) jsme naložili a odvezli. Protože se už nachýlil čas 24 hodin, na které jsme měli pronajaté auto, vyrazil jsem zpět na letiště auto vrátit. Bryan pro mě na letiště zajel (opravdu se odtud jinak nedá dostat, tuplem ne v neděli:-) a vrátili jsme se do Delmaru. Na zahradě stále stál ten gauč od sousedů a Bryan se rozhodl, že z estetického hlediska ho radši odvezeme hned. Narvali jsme ho do Jeepa a odvezli do našeho bytu (vyrvat ho do schodů byla docela sranda).

To ještě není konec, o shánění dalšího nábytku napíšu zase příště...