Professor Sramek

Stala se legrační věc: v Albany si všichni myslí, že jsem profesor:-)

Začalo to tak, že jsem asi před měsícem napsal do univerzitní Office for International Students mail, že k nim přijedu a jestli by mi mohli případně pomoci s nějakým dočasným ubytováním na pár prvních dní, než si seženu něco normálního. Odpověděli mi ve smyslu: Dear Professor Sramek, blablabla. Tak jsem jim napsal, že teda opravdu zatím nejsem profesor (to, že asi nikdy nebudu, jsem jim radši nepsal, zase jsem je (a se) nechtěl úplně demotivovat:-). Napsali mi OK, tak fajn, zkusíme něco najít.

Čas běžel a nic, tak jsem se připomněl, a oni, že teda ještě narychlo zkusí někoho sehnat. A dnes večer mi přišel mail od nějakého pana Marlera: Dear Professor Sramek. Pan Marler má manželku, která je profesorkou na Unversity at Albany. Napsali mi, že u nich můžu přebýt a že mě dokonce vyzvednou na letišti. Zřejmě je totiž k jejich šlechetnému činu motivovala profesorská soliarita... To je velmi pěkné, ale JÁ NEJSEM PROFESOR! Chvíli jsem zvažoval, jestli bych mohl předstírat, že jsem (třeba bych si nechal narůst vousy, a tak, ale za dva dni mi asi moc nevyrostou). Nakonec jsem jim čestně napsal, že nejsem žádný profesor, ale 27letý student, a teď čekám, jestli si to nerozmyslí:-)

Ale věřím že ne. Nakonec, když před lety do ČR na VŠE přijeli studenti z USA (ti sem ale asi jeli s jiným cílem, než psát disertačku), tak jsem taky jednomu pomáhal se zabydlováním se, takže proč by nakonec někdo nepomohl mě:-)?

Edit (26/8): tak si to nakonec nerozmysleli, nejenže jim to nevadí, ale dokonce mi implicitně nabídli, že u nich jako snad můžu bydlet furt:-o Už u nich kdysi prý nějaký slovenský PhD student bydlel dva roky a bylo to v pohodě. Uvidíme, zatím se mi to zdá jako trochu moc štěstí najednou:-) Už to, že mě v deset v noci jeho synek Andrew vyzvedne na letišti a nebudu si muset brát taxíka do hotelu mi celkem dost pomůže!