Věci pro Honduras

Během tohoto semestru jsem se účastnil předmětu "developmental studies" - o rozvojových zemích, rozvojové politice, atd. Během jedné přednášky jsme měli guest speakera jménem Eddie O'Toole. To je týpek, který už několik desítek let žije v Hondurasu, jedné z nejchudších zemí této polokoule. Eddie vymyslel zajímavý rozvojový projekt v malém měřítku, který sám provozuje: sbírá nejrůznější věci, od lékařského vybavení přes použité oblečení, počítače, sportovní výbavu až po vnitřní vybavení budov, a posílá to v prázdných banánových kontejnerech do Hondurasu.

Když jsem tuto myšlenku poprvé uslyšel, naprosto mě uchvátila její jednoduchost a genialita! Z Hondurasu proudí do USA plné kontejnery banánů a zpět do Hondurasu se vozí prázdné. Kromě toho se v USA vyhazují tuny věcí, které jsou sice již postarší, ale pořád použitelné a v tak chudé zemi mají cenu zlata. Dejte tyto dvě myšlenky dohromady, a máte projekt jako víno! Kam se hrabe MMF nebo Světová Banka!:-) Dnes jsem měl možnost se tohoto projektu účastnit formou denní brigády nakládání věcí do kontejneru.Eddie zmínil už na přednášce, že bude v květnu nakládat kontejner a že každá ruka je vítána. Napsal jsem mu tedy email, že rád pomůžu, ale musí mi dát vědět předem, abych sehnal někoho s autem: místo nakládky je v Massachusetts asi 40 mil od Albany.

Eddie to ale vyřešil tak, že mi včera v 8 večer poslal email, že dnes ráno nakládají, a ať teda přijedu. Ehm, dík za včasné upozornění... Poslal jsem tedy pár hromadných emailů, ale ozval se akorát Shane (byl to Shane!), který by sice jel, ale taky nemá auto. No nic, nedá se svítit, řekl jsem si a šel spát.

Ráno mám než probudí mě zvonění budíku lidožravejch dokola sedm trpaslíků, vymrštim se z pelechu zbrocenej potem v koupelně se vyděsim zrcadlovým fotem. Ne, to je jiná písnička... Ráno mě budí telefonát spolužačky Sharon, která si právě přečetla email, má auto i čas a jestli teda pojedem. Volám Šejnovi, a že teda jo, takže si dávám jen rychlý kafe a vyrážíme...

Na místo určení v Massachusetts dorážíme kolem 10 ráno, s jen mírnou zajížďkou díky mé nepřesné navigaci (minul jsem sjezd z dálnice). Nakládka probíhala na dvoře nějaké fabriky, či co. Vypadalo to spíš jako smetiště, ale to proto, že Eddie věci sbírá dlouhodobě, takže se to tam pár měsíců válelo. Začali jsme ostupně soukat do kontejneru (8 x 8 x 40 stop = ca 2,5 x 2,5 x 13 m) všechny možné věci, mezi nimi: tři postarší, ale funkční děsně těžká zubařská křesla a další vybavení zubní ordinace, nějaké nemocniční polohovatelné stoly a postele, hromadu počítačů a monitorů, asi stokilovou tiskárnu, rotační soustruh, obrovský dieselový motor, haldy oblečení, školních potřeb, balónů a jiného sportovního vybavení, asi sto berlí a dvacet invalidních vozíků a jeden dokonce s elektrickým pohonem, asi tucet poctivých dveří z nějakého hotelu i s dveřními klikami a panty, gigantickou krabici s krásnými bílými čtvrtkami, několik skříněk a jiného nábytku, spoustu světel a zářivek, asi sto kilo šroubů, hřebíků a podobného železářství, hromadu nářadí typu rotačních pil, úhlových brusek, vrtaček, dva obří kompresory a nějaká čerpadla a ještě další hromady a hromady věcí, které Eddie postupně nasbíral po různých místech.

Eddie má svůj web, občas je s ním rozhovor v rádiu atd, a lidi už mu třeba volají: za dva dni proběhne demolice té a té budovy, můžete si tam jít vzít co chcete, tak Eddie tam naběhne, a vezme dveře, futra, panty, okna, světla, vypínače, kabely, atd... Takto už v Hondurasu postavil komunitní centrum s knihovnou a malou klinikou prakticky jen za cenu práce. Také tam dopravil po zemi přes Mexiko už asi dva školní autobusy, které předělal na ambulance a jednu skutečnou ambulanci, kterou tady v USA koupil za pár šupů. Dokonce tu koupil i hasičské auto, ale to mu ukradli, než ho tam stihl přepravit.

Každopádně je to zajímavý chlapík a pokud se někdy vydám do Hondurasu, tak ho tam určitě navštívím:-) Pokud byste tam chtěli vyrazit, můžete mu poslat vzkaz skrz jeho web a třeba mu pomoct s něčím na místě, rozhodě to je osoba, kterou je dobré potkat...