Washington (D. C.)

V závěru minulého článku jsem se po půl dni v Baltimoru úspěšně shledal s Míšou a Joshem na letišti BWI, a vyrazili jsme do Washingtonu. Resp. do Arlingtonu ve Virginii, což je z D.C. přes řeku Potomac. D.C. je totiž malá "země nikoho" jen pro hlavní město, podobně jako australské A.C.T. pro Canberru. Vtipné je, že D.C. nemá žádného hlasujícího reprezentanta v Kongresu, takže obyvatelé D.C. nejsou demokraticky zastoupeni:-) Proto také mají na poznávacích značkách aut napsáano: Washington: "Taxation without representation" (negace hesla Americké revoluce). Foto jsou opět v galerii.

Centrum Washingtonu je gigantický Mall, což je takový Václavák, akorátže hodně zvětšený a na rovince a ne do kopce - prostě široká a hodně dlouhá nudle, uprostřed které je Washington Monument (špičatá věž), na jednom konci Capitol a na druhém konci Lincolnův pomník. Mall jsme ale jen minuli v autě, projdeme si ho až zítra.

Den 2 - sobota Ráno snídáme Míšinu bábovku a vyrážíme downtown. Ve Washingtonu je celkem dobrá hromadná doprava včetně metra, akorát stanice jsou betonové bez nějakých velkých dekorací, takže působí spíše jako protiatomové kryty. Vlaky metra jsou zato ale v lepším stavu než v Praze.

Procházku jsme začali u White House, který je trochu stranou od Mallu. Bushe jsem neviděl, ale zato tam byla spousta vojáků. Ale není to ono, žádné legrační hradní stráže nebo pojídači hovězího, žádné výměny stráží, salutování, atd. Tak dál.

Došli jsme k Monumentu - to je 555 stop vysoká věž z kamene, prý nejvyšší "free-standing" kamenná stavba na světě, čili stavba jen z kamene a malty, bez žádných ocelových výztuží a armatur. Na monument se dá jít nahoru na výhled. je to zdarma, ale musíte si vysvednout ráno lístky a na dnešek už byly vydány všechny. Zkusím to znovu v pondělí. Pata monumentu je obkroužena asi 50 vlajkami USA (nepočítal jsem je, ale možná jich je stejně jako států?).

Od Monumentu jsme se vydali směrem ke Kapitolu. Tato půlka Mallu je doslova prošpikována různými muzey (muzei? muzeji? muzeumy?), které spravuje Smithsonian Institution. To je celkem zajímavá instituce. Vznikla tak, že jistý Brit, pan Smithson, v roce 1826 vyjádřil poslední vůli, aby jeho majetek byl použit k založení instituce ve Washingtonu za účelem prohlubování a rozšiřování lidského poznání. Smithson přitom nikdy v USA nebyl a ani prý nebyl v nějakém úzkém kontaktu s nikým v USA. Proč svůj majetek takto odkázal je nejasné, někteří tvrdí, že kvůli ideálům USA, jiní proto, aby naštval Británii:-) Každopádně SI funguje a to velmi dobře. Komplex muzeí na Mallu je největší na světě, nachází se jich tam asi deset a všechna jsou zadarmo. Muzea jsem si nechal na pondělí, stejně jako National Archives, kde je Deklarace nezávislosti, americká Ústava a jiné listiny.

Po Mallu jsme došli ke Kapitolu, sídlu Kongresu. Josh zde kdysi dělal pro jednoho z republikánských MPs, tak mi říkal o komplexu podzemních budov a chodeb které ke Kongresu patří. Kongresmani a Kongresženy mají dokonce i svoje malé soukromé metro které je vozí mezi kancelářemi a zasedací místností:-) Hned za Kapitolem sedí ještě Supreme Court. Výhoda toho, že Josh pracoval v Kongeru byla, že věděl dost o restauracích po okolí, takže za chvíli už jsme seděli v Mexickém podniku a cpali se výbornými kuřecími fajitas. Poté jsme se vrátili po Mallu zpět k Monumentu a dále směrem k pomníku Abrahama Lincolna. Ten je dokonce vyobrazen na jednocentu a uprostřed něho je malinkatá tečka - tak to je Abe:-) Lincoln totiž sedí uvnitř velikánského pomníku a vypadá trochu jako Buddha:-).

Podívali jsme se také na dva válečné pomníky - padlým za druhé světové války a padlým ve Vietnamu. Objevili jsme také legrační sochu Einsteina. Pak jsme se vydali okolo George Washington University, pokračovali přes Georgetown ulicí plnou shopů. Už jsme byli celkem utahaní, takže přišla vhod zastávka na horkou čokoládu v Haagen-Dasz:-) Pak už zbývalo přejít most přes Potomac do Rosslynu a az deset minut jsme byli doma.

Zatímco jsme se s Joshem akorát tak zmohli na svalení se do gauče a zírání v TV, Míša plná energie začala vařit vepřo knedlo zelo!:-) Bylo výtečné! V noci náhodou narazím na program, kde je záznam staršího interview s právě zesnulým Miltonem Friedmanem, tak nakonec na to čumím do dvou do rána.

Den 3 - neděle Ráno jsme vyrazili na Arlingtonský hřbitov, což je onen známý hřbitov s lajnami bílých náhrobních kamenů především padlých válečných hrdinů, ale pohřbívají sem, jak jsem pochopil, i jiné zasloužilé armádní lidi, kteří zemřeli přirozenou smrtí. No a také manželky všech výše uvedených. Hřbitov je na stejném břehu řeky Potomac, kousek od Rosslynu, kde Míša s Joshem bydlí a je fakt gigantický. Kromě spousty náhrobků (např. také JFK a RFK) je tam také památník neznámého vojína (je tam hromada děkovných plaket z nejrůznějších zemí, jedna i od Havla:-) a malé muzeum o generálu Leem, kde je vylíčeno, jaké měl dilema, na jakou stranu se přidat, když vypukla válka Severu proti Jihu. Nakonec se rozhodl špatně (pro Jih), ale co měl dělat, když tam měl všechny známé a příbuzné, že jo...

Z Arlingtonu jsme se vrátili domů na pozdní oběd (opět Miška zabodovala lososem:-) a poté se vypravili podívat do Old Town Alexandria, což je městečko, které je kousek od Washingtonu a bylo tam už dáááávno před Washingtonem (to dávno bude odhaduju asi tak 20 let:-). Je v něm ulice King Street plná shopů a restaurací, která končí na nábřeží s kolesovým parníkem. Jak se tak procházíme po nábřeží, najednou přijede asi 7 hasičských aut a za chvíli přiletí vrtulník, rozsvítí takový to šajnidlo a proletí okolo. Nevíme sice, co se děje, ale vypadá to akčně. Bohužel vrtulník hned zase odlétá...

Vracíme se dom a vyrážíme na véču do Café Asia, což je příjemný podnik. Dávám si mojí oblíbenou malajskou laksu, ale přinesou mi to v takovém obřím kýblu, že to vzdávám a nedojídám. Miška si dává sushi a Josh nudle. Vracíme se domů, ještě chvíli kecáme a pak jdem spát. Ráno u6 se neuvidíme, mí hostitelé jsou oba těžce pracující:-)

Den 4 - pondělí

Ráno balím svých pět švestek a vyrážím ještě na chvíli do města do pár muzejí, protože letím z Baltimoru až navečer. Nejdřív si vyzvedávám lístek na Monument - ještě jsou, i když jsem přišel celkem pozdě (kolem 11) - přece jen je pondělí. Moje "tour" je v jednu, tak mám dvě hoďky. Chci se podívat do Muzea Americké historie, ale zjišťuju, že se právě rekonstruuje a je zavřené. Museum of Natural history jsme nedávno prolezli s Imeldou v Londýně, takže to mě zrovna taky neláká. Jdu se podívat do Archives na Deklaraci nezávislosti (pamatujete, jak jí v tom filmu krade Nicholas Cage:-) a Ústavu, ale kupodivu fronta je ještě delší, než v sobotu, takže tyto pamětihodnosti si budu muset nechat ujít:-/.

Je celkem zima a mám hlad, tak jdu do "hradu" - centra Smithsonian Institution. Dávám si polívku a ohřívám se a pak vyrážím zpět k Monumentu s malou zastávkou ve Freer Gallery of Art, kde se mi zalíbilo pár kousků z Číny, Koreje a Japonska a také z Islámského světa a pak už upaluju na Monument.

Bohužel počasí je nic moc, a viditelnost taky nic moc, ale přesto je vidět Mall na obě strany. Na všechny strany jsou fotky, jak Washington vypadal na začátku 20. století, takže si to můžete porovnat:-). IMHO dneska vypadá mnohem líp. Cestou dolů nám průvodkyně ukazuje speciální pamětní kameny, které poslaly jednotlivé státy Unie na památku Washingtona a které jsou vsazené zevnitř do stěn Monumentu. Některé jsou z pískovce, jiné z žuly, ale třeba Aljašský je z nefritu, Michiganský z bronzu a stříbra a Arizonský ze zkamenělého dřeva!

Po Monumentu jdu do Museum od Air and Space, v něm je spousta zajímavých věcí, jako například: kabina balónu se kterým byl poprvé obletěn svět, spousta věcí ohledně kosmického výzkumu (třeba se dozvíte, jak chodí astronauti na WC), balistické rakety (kdo měl větší, USA nebo SSSR?) i Tomahawky ("přinášíme vám mír na křídlatých raketách!"). Šel jsem také do IMAXu na výborný pořad o kosmických vozítkách Opportunity a Spirit vyslaných na Mars. Bohužel čas se nachyluje, tak jen prolítnu rychle koutek Americké historie - dali sem po dobu rekonstrukce onoho muzea výběr nejlepších kousků:-)

Pak jen zhltnu hamburgr v muzejním Mekáči (není čas a široko daleko není nic jiného:-/) a uháním na nádraží. Vlak na letiště jede asi jen dvacet minut, ale jak se ukazuje, nejede tak docela na letiště, jako pořádný kus od něj:-) Naštěstí na mezi vlakem a letištěm je pravidelný bus zadáčo, takže letadlo stíhám. Letím přes Newark, kde potkávám spolužáka Nanchu, který byl na víkend v Kanadě. V Albany se šábnem o taxik a je po výletu...