Zamyšlení o knihovnách

V sobotu jsem vyrazil do knihovny půjčit si jednu konkrétní knížku o Islámu. Skončil jsem tak, že jsem si jich přinesl domů deset. Čím to? Tím, že zdejší knihovny jsou otevřené (můžete dovnitř mezi knihy), nikoli zavřené (knihy jsou za dveřmi, kam smí jen personál, a lidi si je hledají v databázi) jako u nás. Přimělo mě to k následujícímu zamyšlení.

Začátek je stejný tady i doma. Potřebuju nějakou knihu, najdu si jí v databázi, zjistím si její signaturu (kód složený z písmen a číslic) a jestli je půjčena, nebo k dispozici. Pokud je k dispozici, jdu do knihovny si knihu vypůjčit. Zde ale nastává ten podstatný rozdíl. Zatímco u nás vám knihu vydá pracovník knihovny, vy si jí dáte do báglu a jdete zase domů, tady (a v Austrálii to bylo stejné) sami jdete dovnitř mezi police, kde jsou knihy podle signatur vyrovnány. Knihu najdete, vezmete si ji, sejdete s ní dolů k přepážce a tam si jí "check out"nete.

Ten podstatný rozdíl, o kterém mluvím ale je, že jak saháte po té vaší knize v polici, všimnete si, že kolem ní jsou zařazeny knihy s podobným zaměřením. Řeknete si: hm, tohle by se mohlo hodit taky, tohle taky, tady to je taky zajímavý, tohle není sice úplně k tématu, ale souvisí to a chci se dozvědět více, a za chvíli zjistíte, že byste si nejradši odnesli půl knihovny a odstěhovali se na pustý ostrov a tam to všechno přečetli.

Tento přístup má jasná pozitiva: objevíte tak spoustu knížek, o kterých byste jinak vůbec nevěděli a třeba nikdy o ně ani nezavadili. Má to také ale negativa: vidíte to ohromné kvantum zajímavé literatury, které stejně nikdy nemůžete přečíst a dostanete se do deprese, že to studium vlastně nemá vůbec cenu a že stejně to, co kdy napíšete už nejspíš někdy někdo napsal a vy o tom akorát nevíte a pokud stejně něco zajímavého napíšete, tak to v nejlepším případě vyjde knižně a pokud nejste Fukuyama nebo Huntington, tak to stejně nakonec skončí na jednom takovémhle nekonečném regále, kde o to už nikdy nikdo nezavadí... No tak to už jsem se nechal trochu unést:-)

Další věc jsou elektronické zdroje, hlavně databáze článků ze všech možných i nemožných odborných časopisů z nejrůznějších oborů (opět stejná zkušenost platí pro Austrálii). V tomhle teda taky dost pokulháváme a např. na VŠE byl teprve letos (!) zřízen přístup do archivu odborných žurnálů přes JSTOR. Samozřejmě je to děsně drahá záležitost, ale jak chcete bez toho vůbec nějak seriózně bádat?

Dneska jsme se o tom krátce bavili na chodbě s mým profesorem Peterem, který kdysi zamlada byl na výměně v Německu a měl tam podobný pocit jako já u nás - skoro jako kdyby knihovny automaticky všechny čtenáře podezíraly z toho, že ty knížky chtějí ukrást (možná se to ale v Německu od té doby změnilo - komentáře uvítám). Dospěli jsme k názoru, že možná hlavním důvodem toho, proč jsou skoro všechny nejlepší školy v USA a skoro žádné v Evropě (s výjimkou UK, kde, jak jsem se porůznu doslechl je systém spíše podobný tomu v USA) jsou právě otevřené knihovny a mnohem lepší dostupnost zdrojů.

PS: ve skutečnosti jsem do knihovny vyrazil již v pátek, ale z důvodů nějakého židovského svátku zavřeli dříve, než obvykle. Trochu mě naštval jejich přístup k "nediskriminaci". Samozřejmě každé náboženství má svátky jindy. Přišlo by mi ale lepší prokazovat respekt ke všem tak, že bude na všechny svátky OTEVŘENO, a ne zavřeno...