Be-rešit (Na počátku) a Zamirův Stockholm (jako bonus:-)
Když si před rokem založil před svoji cestou do Austrálie můj kamarád Ondra stránku podobnou té mojí, napsal do prvních zápisků velmi dojemný (a místy strhující:-) článek. Bylo to velmi bolestné podrobné pojednání o tom, jak složité to je vydat se studovat do země Oz. V něm vyprávěl, jak ho ještě před tím, než vůbec nasedl do letadla ubíjí všechno možné papírování, rozesílání předražených vysokorychlostních poštovních balíků na druhou stranu světa a jak úmorné je neustálé dokazování imigračním úředníkům, že je opravdu duševně i tělesně způsobilý na to odjet do úmorného vedra a studovat na univerzitě, kde všichni mluví anglicky. Pro Ondru to ale mělo i určitou výhodu, a to právě v tom, že měl dostatečný námět na první webový článek. Já naštěstí nic takového nemám. Jet studovat na Paideia – The European Institute for Jewish Studies in Sweden (www.paideia-eu.org) je až trapně lehké: Musíte jít v pravou chvíli kolem té správné nástěnky, kde visí ten správný informační leták, pak si napsat o přihlášku, tu vyplnit a poslat, přijet na pohovor, tam chvilku něco vyprávět…no a to je vlastně celé. Když vás pak přijmou, musíte do odletu kromě různé doporučené literatury přečíst vždycky tak jednou za 14 dní velmi milé dopisy, kterými vás z Paidei ujišťují, že jste mistr světa amoleta, když vybrali právě vás, a že i židle vrátného u vchodu se na vás hrozně těší. (Z toho si nedělám legraci, je to krajně příjemné.)
Je tu samozřejmě také vízum. Vyřizování švédského víza (respektive trvalého pobytu) je pro peněženku úplně bezbolestné a navíc celkově poměrně jednoduché a velmi rychlé (na ambasádě se potkáte nanejvýš se dvěma dlašími žadateli, což oceníte zejména v okamžiku, když míjíte před ostatními konzuláty dlouhé fronty mrzutých uchazečů ve spacích pytlích vyhřívaných termoskami s horkým čajem. A že jsem jich při bloudění nahoru a dolu Petřínem viděla nechtěně několik ... při cestě na švédskou ambasádu je dobré vědět, která s těch vlajek s křížem je ta pravá:-) Když máte vyřízené příslušné lejstro, stačí už jen zabalit si a vyrazit.
Protože tedy nemám tak zajímavé počáteční zážitky jako můj kamarád Ondra napíšu vám alespoň pár řádek o tom, jaký je hlavní rozdíl mezi počasím v Izraeli a ve Švédsku:
Stockholm Jisraele Zamira v zimě roku 1978
Jisrael Zamir, syn Isaaca Bashevishe Singera, doprovázel v prosinci roku 1978 svého otce do Stockholmu na slavnostní předání Nobelovy ceny za literaturu.Ve své knize Cesta za mým otcem, Isaacem Bashevisem Singerem o tom napsal:
Letadlo, kterým jsem přiletěl, přistálo ve Stockholmu sedmého prosince ve tři hodiny odpoledne, kdy město bylo už ponořené do tmy. Jel jsem autobusem do centra a odtamtud jsem pokračoval pěšky do hotelu Grand. V kibucu ve tři hodiny odpoledne si nemůžete sundat sluneční brýle a tady byla úplná tma. Divná země. V zimě se noc krátí a v létě den končí v poledne. Zima už začala vhánět studené větry. Procházíte se po ulicích města a cítíte nepochopitelnou úzkost, jakousi melancholii. Hluky nízkých mraků ztěžovaly výhled. Zastříkané pouliční lampy se ztrácely v mlze. Z okna nějaké restaurace prosvítaly plamínky svíček. Jen stěží jsem rozeznával stolující. Jel jsem do zářícího města, do kterého proudí ze všech konců světa nositelé Nobelovy ceny, a našel jsem zde zimu, mlhu a tmu.
Upoutala mě jedna z výkladních skříní. Přes skleněnou tabuli byly nataženy černé, modré a červené nylonové stuhy a na nich stály v bojovém postoji stovky trolů, skandinávští démoni se zlými a krutými tvářemi. Někde jsem četl, že jejich pravá chvíle nastává za soumraku. Tehdy vyrážejí ze svých nor, podvádějí lidi a svádějí je ke špatnostem. Jsou známí svými zlými skutky a chudák ten, kdo jim padne do rukou. Z jejich vzhledu čiší ponurost a smutek. Kdo viděl filmy Ingmana Bergmana, dovede si možná představit tu deprimující atmosféru. Otcovi démoni mi připadají veselejší. Umějí vyprávět veselý příběh, vymyslet si kousavý vtip, jsou člověku bližší. V tu chvíli mě napadlo, že město trolů se v určitém smyslu hodí k otcovým povídkám o démonech, psaným vymírajícím jazykem.
JISRAEL ZAMIR. Cesta za mým otcem, Isaacem Bashevisem Singerem (Volvox Globator, Praha, 1999, str.144)