Den studenta ješivy-cyklisty
Dnes odpoledne jsem vyšetřila ve škole půl hodiny volna, během kterého jsem si sedla k počítači a přečetla si znova články, které jsem vám zatím vylepila na své stránky. Díky tomu jsem zjistila, že jsem vám vlastně ještě nikdy nepopsala, jak vypadá můj den a čím se tu většinu času zaobírám. Tak tedy je to nějak takhle:
Ráno se probouzím mezi 6:15 a 6:30. Ještě v polospánku se rychle obléknu, vyčistím si zuby, navléknu se do všech svých odrazek a ochranných kolistických pomůcek, vyndám si z lednice v krabičce připravený oběd, opatrně ho dám do batohu a zhruba v 6:45 vyběhnu ze dveří. Ve druhém patře pozdravím mňoukající kočku před dveřmi pana Friedmana (viz předchozí článek), v přízemí odemknu kolo, nasednu a vyrazím chladným ranním Jeruzalémem do školy. Většinou (pokud nezaspím) dorazím do školy v 7:15. Vyčerpaně rozrazím předním kolem branku před školou, pozdravím pana ochranku, zamknu si kolo ke klandru před hlavní budovou ješivy a na poslední chvíli doběhnu do beit midraše kde v 7:20 začíná šachrit, ranní modlitba.
Po šachritu, který končí podle toho, jaký je den, mezi 8:15 a 8:35, si sesedneme s mými spolužáky každý se svými cereáliemi a před začátkem školy se nasnídáme. Samotné vyučování začíná v 8:45. Čtyři z pěti školních dnů máme celé dopoledne Talmud. Zhruba do 11 studujeme text v chavrutě a pak do 12:30 máme společnou hodinu s naším učitelem rebem Mordechaiem. Když dopolední vyučování skončí, každý si vyndáme svůj oběd a doplníme vyčerpanou energii. Mezi 13 a 13:40 často máme v ješivě nějakého hosta nebo nějakou specielní hodinu. Když se zrovna nic takového neděje, máme chvíli volna. V dalších 20 minutách do 14 hodin je odpolední modlitba mincha, po které následuje krátká odpolední (většinou jazyková/hebrejštinová) hodina.
Ve 3:15 začíná hlavní odpolední hodina, která je opět rozdělená na chvrutovou a společnou část (mé odpolední hodiny jsou Chumaš a Raši, Bekiut Mišna, Středověká židovská filozofie a Midraš. Škola končí v 6:15. Před tím, než odejdeme domů, sejdeme se na večerní modlitbu maariv. Pak se zase převléknu do svých odrazek a vydám se na kole na cestu domů. Domů dorazím kolem 7:15. Večery většinou trávím tím, že dělám normální věci nutné k přežití, jakými jsou nakupování, vaření, praní a podobné. Často vedle toho chodím večer do Cinemateky, známého jeruzalémského kina, o kterém jsem vám psala, jednou za týden chodím na další večerní přednášku do Pardesu (do Alešovy školy), někdy vyrazím na návštěvu k některému ze svých spolužáků, nebo zůstanu doma, připravuji se do školy na další den, dívám se na televizi a snažím se vstřebat trochu hebrejštiny a tak podobně. Když tohle všechno dodělám, připravím si do krabičky oběd na další den, obléknu si moiruJ zapnu si rádio na dobrou noc na další vstřebání hebrejštiny a jdu spát.
Ve škole trávím bez mála 12 hodin denně. Nebudu předstírat, že to je to procházka růžovým sadem. Nesčíselněkrát jsem viděla, jak některý z mých spolužáků uprostřed hodiny začal podřimovat. Dnes například můj chavruta Dani uprostřed věty usnul v sedě během naší chavruty, jindy moje chavruta na filozofii Mira usnula dokonce při tom, když na ní náš učitel Shayia mluvil z blízkosti zhruba půl metru. Ve většině ješiv se studuje od rána do večera, a tak není divu že jejich studenti jsou často bledí a neduživí popřípadě předávkovaní kofeinem. Dalším bojem je samozřejmě zápolení s texty, které studujeme. Pro mě jsou v tomto ohledu nejtěžšími hodinami Talmud a filozofie. S Talmudem je to pro mě jako na houpačce – jsou dny, kdy nám to jde s Adivem jako po másle, pomalu vysvětlujeme jeden argument za druhým a celá talmudická diskuse nám začíná během chavruty dávat smysl. Jindy zápasíme jen s několika slovy desítky minut a kolem 11 hodiny končíme chevrutu vyždímaní a s pocitem, že na talmudická studia vlastně vůbec nemáme a možná bychom to měli úplně zabalit. Přesto je mi ve škole moc dobře a studium si upřímně užívám. Na obtížnost textů už jsem si zvykla a energii čerpám z okamžiků, kdy se mi daří spletitosti úspěšně rozmotat, z mých nejoblíbenějších hodin Chumaše s Rašiho komentářem, z nikdy nekončících Adivových humorů a z příjemného každodenního spolustudia se svými spolužáky. V příštím článku vám napíšu, co dělám, když zrovna nejsem ve škole a co se mi honí hlavou, když zrovna nepřemýšlím nad židovskými texty.