Jak se Švédové vypořádávají z dlouhou a temnou zimou
Švédská zima je dlouhá, vlhká, ubrečená, studená a hlavně temná. Začíná většinou už na konci září. V tu hodně prší, znatelně se ochladí a světlá část dne se začne najednou jak ráno tak večer nečekaně rychle krátit. Postupně začne sněžit, všechno, co je kapalné, zamrzne, obloha se neproniknutelně zatáhne hustými šedými mraky a domovy a duše Švédů prostoupí na několik dlouhých měsíců pošmourná a všudypřítomná tma.
Švédská zima je samec. Je plná sněhu, sněhodeště, ledu, mrazu a silného studeného větru. Teplota kolem –10 oC je například ve Stockholmu poměrně častým zimním úkazem. Mrazivé počasí ale zdaleka není na švédské zimě to nejhorší. Popravdě řečeno, u nás v Praze nemáme v zimě počasí o nic příjemnější (obzvlášť letos). To, co je na švédské zimě nepochybně to nejprotivnější, je dlouhá, dlouhá, dlouhá tma. V nejkratší den roku vychází slunce ve Stockholmu v 8:50 a zachází ve 14:30 a to pošmourné rozbředlé pološero, které je mezi tím, se nedá ani s velkou dávkou fantazie nazvat světlem.
Švédská zima a ní nerozlučně spjatá tma nejsou nijak příjemné. Přesto se s nimi Švédové naučili žít. Za těch několik století, co tu žijí, si vymysleli celou řadu užitečných vynálezů, které jim pomáhají toto dlouhé, studené a temné období přečkat. Tato vynálezy se dají rozdělit do 5 základních kategorií:
- otužování
- teplo
- světlo
- vydatné jídlo
- cokoliv je možné dělat ve tmě a potěší člověka na duši.
a) Švédové chodí i v chladném podzimu poměrně lehce oblečeni. I při teplotách kolem +10 oC mnohé ženy nosí jen lehké blůzky a muži lehké košile s rozhalenkou. Říkám si, že je to možná nejen proto, že se otužují a připravují na tuhou zimu, ale často prostě z toho důvodu, aby si nošení letních věcí alespoň trochu užili. Rekord jsem zaznamenala u našeho školního pošťáka, kterého jsem ještě v říjnu, když už bylo kolem nuly, viděla v kraťasech. Kromě toho, že se Švédové hodně otužují, hojně také sportují – plavou v chladných vodách své velmi vodnaté země, saunují se, jezdí na kole (a to i v dešti a mrazu), chodí na pěší túry, jezdí na dlouhé výlety na bruslích a všemožnými způsoby lyžují.
b) Už během letních měsíců jsem si všimla několika způsobů, jakými se Švédové snaží trochu se ohřát. Ve venkovních zahrádkách restaurací a kaváren jsou často instalované teplomety, které na vás sálají teplo a u každého stolku jsou na židličkách deky, kterými si můžete přikrýt nohy. Podobně v některých stanicích metra jsou vyhřívané lavičky na nástupních ostrůvcích. To ovšem pořád není nic proti tomu, jak se Švédové dokáží obalit když uhodí mrazy. Ve švédských obchodech se dají koupit nádherné huňaté svetry všech možných i nemožných velikostí a tvarů. Některé z nich jsou z čisté těžké ovčí vlny. Takový svetr je neuvěřitelně účinný – je v něm prakticky nemožné zůstat více než pět minut ve vytápěné místnosti a neudusit se. Dále se ve Švédsku prodávají nádherné dlouhatánské šály a velmi účinné rukavice se speciální teplou vložkou, ve kterých jsou ruce jako v pokojíčku. Můj největší obdiv mají dlouhé vlněné sukně, a zvláštní pletené návleky na kolena, které nosí mladé stockholmanky k sukním krátkým (ty návleky vypadají dost podobně jako to, co si dával náš děda Evžen na kolena, když si je mazal propolisem)
c) Jestli jsou Švédové na něco experty, pak je to světlo. Není divu. Vím, že o tom pořád mluvím a možná už vás to trochu otravuje, ale fakt je tu tma jak v pytli. Až zase půjdete někdy do Ikei a zabrousíte do oddělení lamp a světel, vzpomeňte si na mě – Švédové se v zimních měsících obklopují všemožnými malinkými světýlky, lampičkami a svíčkami, které většinou nevydávají světlo, které by bylo dost silné třeba na čtení, ale dávají člověku pocit, že je obklopen něčím jiným než tmou. Zajímavé je, že tyto malé lampičky lidé často dávají kromě jiného za okno, kde je nemůže vidět nikdo jiný, než kolemjdoucí z ulice. Tato světla mají symbolický význam. Jako by říkala: "Všude kolem je tma a zima, ale podívejte, my uvnitř pořád přežíváme."
Opravdovým rejem světel je pak období Vánoc, kdy Švédové dávají lampičky, chuchvalce žárovek a svíčky opravdu úplně všude – do ulic, na domy, do kaváren, do restaurací, do oken, na pracovní stoly, do koupelen – prostě kamkoliv. Švédskou specialitou jsou sedmiramenné svícny, které jsou v období adventu bez přehánění téměř za každým oknem. Nikdo mi neuměl pořádně vysvětlit, co svícny znamenají (někdy to totiž zdálky vypadá, že celé Švédsko hromadně slaví měsíční Chanuka), ale všichni se shodovali na tom, že to má něco společného s očekáváním narození Ježíše a s tím, jak se s Vánoci začne znova pomalu prodlužovat den.
d) Proti nepřízni počasí se Švédové brání samozřejmě také jídlem. Možná byste si mysleli, že vymydlení Skandinávci, kteří by všichni od minuty mohli pózovat pro časopis Men´s Health se v zimě poctivě vyživují ovocnými džusy a zeleninovými saláty. Chyba lávky. S takovou dietou člověk tuhou zimu nepřečká. Švédové se v zimě vydatně krmí těžkými čokoládovými, borůvkovými nebo ostružinovými koláči s hutnou tvarohovou nebo jinou krémovou polevou, všemožnými ořechovými věcmi, specielními perníkovými sušenkami pepparkakor, máslovými koblihami lussekatter kořeněnými šafránem, sýry s vysokým obsahem tuku, většinou vepřovými nebo hovězími masovými kuličkami, které vypadají jako zmenšeniny našeho čevapčiči, uzeným vepřovým masem (které ve Švédsku dominuje štědrovečerní večeři), hutnými zeleninovými polévkami a samozřejmě všudypřítomnými rybími pokrmy všeho druhu. Všechno to pak zapíjejí buď tradičním kyselým mlékem filmjölk, speciálním vánočním nápojemApotekarnes Julmust, což je černá voda s bublinkama, která chutná jako Coca-Cola smíchaná s nealkoholickým pivem a bezinkovým sirupem, nebo svařeným vínem glögg, do kterého si ve Švédsku dávají mandle a rozinky (lahůdka!).
e) I při všech těchto opatřeních je ale švédská zima dlouhá a duši ubíjející. Když se člověk ráno probudí v půl osmé a ještě je černočerná tma, málokomu se chce vstávat. Když se začne stmívat už ve dvě odpoledne, má člověk v osm večer pocit, že už je tak dlouho tma, že by měl být dávno v posteli. Proto se Švédové různě rozptylují a obveselují, během dlouhých zimních večerů se různě druží, scházejí, zvou se na večeře, na kterých jedí velké špalky vepřového masa a pijí Julmust. Vždy, když se náhodou stane, že vysvitne slunce, všichni vyběhnou ven a jako posedlí vystavují své vybledlé blonďaté obličeje životodárným paprskům, bruslí na dlouhé tratě, lyžují, běhají, nebo se jen procházejí v zasněžených parcích. Kromě všech těchto vcelku bohulibých činností je ve Švédsku populární vyjet si v zimě na víkendový výlet lodí do Estonska, Lotyšska, Litvy nebo Polska. Ačkoliv se takovéto výlety vždy jmenují nějak poeticky jako třeba „Tři úžasné dny v Rize,“ každý ví, že hlavním účelem cesty je strávit 10-16 hodin na trajektu, kde neplatí přísná švédská pravidla všemožně omezující a znemožňující konzumaci alkoholu a kde se člověk může celkem lacino a nekontrolovatelně opít, a alespoň na pár hodin zapomenout na tíhu a chmury těžké švédské zimy.
Švédská zima je dlouhá, vlezlá a pochmurná. Je nepříjemná, ale když se na ní člověk podívá trochu optimistickýma očima, přináší s sebou i mnoho pozitivního: Je vždy dobrým tématem k hovoru. Sdružuje, neboť dává lidem pocit, že mají společného nepřítele. Dává člověku dobrý důvod, proč se sejít se svými známými, proč se dobře najíst a pro mnohé je i dobrou omluvou pro opilost. Na zimě je nakonec ale nejlepší to, že jednou skončí a po ní přijde, jaro, teplo, slunce, zeleno a barevno. Všichni moji švédští známí mi to alespoň slibují.
Tak už aby to bylo.