Má další podivení nad životem v Izraeli

Pár dalších postřehů o Izraeli a Izraelcích

Izraelci se na veřejnosti nestydí. Ani trochu. Ještě jsem neviděla, aby někdo, kdo vystupuje na veřejnosti, zčervenal trémou, aby se mu roztřásly nervozitou ruce, nebo aby se úzkostí celý zpotil. Nejzarážející je to u malých dětí. Například v synagogách, do kterých chodím, malé děti vedou jistým a silným hlasem části bohoslužeb, bez mrknutí oka a zakolísáni v hlase pronášejí před 400 lidmi požehnání nad vínem nebo vysvětlují týdenní čtení z Tóry.

Hebrejština dokáže vytvářet bizardní lingvistické útvary. Nejzarážející jsou novotvary vznikající kombinací anglických slov a hebrejských sufixů jako „brejksim“ (brzdy), „pančeria“ (místo, kde se opravují píchlá kola), „prajmeris“ (primární volby) nebo „streitim“ (heterosexuálové). Tento týden jsem slyšela opravdovou hebraistickou perlu – jedna žena stojící vedle mě se zeptala druhé: „Eifo exech?“ (Eifo ha-ex shelach?, tedy „kde je tvůj bývalý manžel?“)

V Izraeli je velké množství přistěhovalců z jihovýchodní Asie. Přijíždějí sem většinou jako levná pracovní síla – muži pracují na stavbách nebo v zemědělství, ženy nejčastěji pracují jako pečovatelky starající se o staré lidi. Vidět na ulici staršího člověka na procházce opírajícího se o mladou asijskou dívku není ničím neobvyklým. Často se samozřejmě stane, že se těmto lidem v Izraeli zalíbí, někdy se tu (nejčastěji mezi sebou) ožení, mají děti a chtějí tu zůstat. To je ale téměř nemožné protože to nejsou židé a Izrael uděluje občanství nežidům v naprosto výjimečných případech. Často se proto dostávají do prekérních situací – asimilují se v nové zemi, mají děti, které se cítí jako Izraelci, ale nemohou v Izraeli zůstat. V loňském roce byl přijatý poměrně složitý a přísný zákon, který jim dovoluje zůstat v případě, že mají již odrostlé děti, které se narodili v Izraeli nebo když mají děti, které sloužily v armádě. Někteří přistěhovalci z jihovýchodní Asie v Izraeli konvertují k judaismu.

Američané žijící v Izraeli často vsouvají do svých anglických vět hebrejská slova. Některá anglická slova v izraelské angličtině dokonce úplně vymizela a jsou s železnou pravidelností nahrazována svými hebrejskými protějšky. Vznikají tak zajímavé věty typu: „Does your flat have a mirpeset ? (Má váš byt balkón ?) Have you bought this at the shuk or in the kanion ? (Koupil jsi to na trhu nebo v obchoďáku ? nebo This is real chaval. (To je ale opravdu škoda ). Speciální statut pak mají slova mamash (něco jako skutečně, opravdu) a davka (toto slovo v angličtině vůbec neexistuje. Do češtiny by se dalo přeložit jako na just, zrovna, schválně .) Jsou to skrz na skrz izraelská slova a do izraelské angličtiny se nepochybně dostala proto, že je člověk v Izraeli nutně potřebuje k tomu, aby adekvátně popsal situaci kolem sebe. Příkladem jejich použití mohou být věty „There is something mamash strange about the place“ (Na tom místě je fakt něco divnýho.) A „And he came davka when he knew I had no time for him.“ (Přišel na just ve chvíli, kdy jsem na něj vůbec neměla čas.)

Podobná lingvistická výměna probíhá i opačným směrem, tedy z angličtiny do hebrejštiny. Izraelci, kteří chtějí ukázat, že jsou světa znalí a nejsou žádná béčka, vkládají do své hebrejštiny krátké anglické věty typu Take it or leave it, Last but not least nebo slova jako overdose, ground zero, cool a podobně.

V Jeruzalémě, alespoň tam, kde bydlím a jezdím na kole, je silniční kanál takřka neznámý pojem. Sem tam je na silnici kulatý otvor, který je ale přiklopený plným neděrovaným víkem. Když prší, většina vody tak zůstává na silnicích, které se tak mění v rozvodněné řeky. Jet po takové silnici na kole je super čvachtanda.

Izrael je země, ve které je spousta věcí řízena náboženským právem, což sem tam brzdí to, co v naší společnosti chápeme jako moderní fungování společnosti. (v Izraeli se například může stát, že manžel odmítne dát manželce get , tedy dokument o rozvodu. Stát pak má jen slabé prostředky jak manžela přinutit s danou ženou se rozvést a žena se ocitne v situaci, kdy se až několik let nemůže znovu provdat. Dále je v Izraeli například nemožné uzavřít civilní sňatek. Židovský Izraelec, který si chce vzít nežidovku (nekřesťanku nebo nemuslimku) si ji musí vzít mimo Izrael a zpětně si nechat sňatek uznat v Izraeli atp.) Proto je překvapivé, že pokud se do Izraele přistěhuje homosexuál/ka se svým/svou manželem/manželkou, tento partner je v očích státu právoplatným manželem se všemi právy. V Izraeli je také možné, aby si jakákoliv žena zakoupila ze spermobanky sperma a stát jí pak plně hradí umělé oplodnění. Tento zákrok mohou podle zákona bezplatně podstupovat svobodné ženy i ženy žijící v partnerství s jinou ženou.

Když už tu vyjevuji své ignorantské údivy nad cizí kulturou, neodpustím si trochu si nepíchnout do svých spolužáků Američanů. Nejednou jsem zmínila, že spolu výborně vycházíme. Je tu ale jedna věc, která je mimo můj obzor chápání a v podstatě dost i mimo můj obzor tolerance. Ubíjí mě, jak dokáží dlouhé desítky minut mluvit o jídle, zejména o jídle zdravém či extrémě výživném, o procentech tuku v mléce a mléčných výrobcích, o vitamínech a proteinech a vlákninách a pak také samozřejmě o tom, co kdo z nich nejí a proč. Extrémem je můj chavruta Adiv, který nejí brokolici, lilek, špenát, květák, jakékoliv ryby, balkánský sýr a ještě některé další sýry, růžičkovou kapustu a maso od kosti. Vždycky si u oběda říkám – zlatá slova mojí babičky Mariany „dobré chutnání bez povídání.“ Přestaňte žvatlat, ten jogurt je mlíko a jahody a nazdar, jaký pak copak protejny šmotejny, snězte ho a neobtěžujte.