Na začátku potřetí/Be-reshit for the third time
Roll down for English
Minulý rok jsem vám na tomto místě podrobně vysvětlovala, jak se moje studium v Anglii vlastně vůbec nehodilo do mých dětských snů. Strávit delší dobu v Izraeli jsem si oproti tomu přála už dlouho. Já a Izrael máme takový houpačkovitý a nevyrovnaný vztah, ale alespoň z mé strany je to vážná známost. Po roce v chladném, ale svým způsobem útulném Stockolmu a po dalších 9 měsících v přísně střižené, ale šarmantní Anglii jsem se tedy letos rozhodla žít na nějakou dobu na hromádce s hlučným, horkým a složitým Izraelem.
Letos vás již nebudu tak jako loni a předloni unavovat výčtem starostí a obíhání, které musí člověk absolovovat před odjezdem. Snad jen zmíním, že jestliže mým největším problémem před cestou do Stockholmu bylo zapamatovat si, která vlajka s křížem je švédská a před cestou do Oxfordu mi dělalo starosti, jak si zapamatovat jak se kdy a na co obléknout, letos jsem se potýkala s těžkostmi poněkud subtilnějšího druhu. Tou největší bylo asi získání stipendia. Nebudu vás unavovat detaily, musela bych se znovu rozčílit. Jak říká moje kamarádka Ola - "Izrael není Oxford, milá zlatá" a tak člověka nesmí udivit, že i když vám v březnu slíbí, že vám dají na konci května vědět, řeknou vám po desáté urgenci teprve na konci července, že ještě musíte počkat. No, pořád to ještě mohlo být horší. Nevadí, alespoň jsem si hned ze začátku znovu přimomněla, že když si chce člověk Izrael užít a vychutnat, musí se brzy otrkat a některé věci si prostě nepřipouštět. Izrael skutečně není jako Oxford, ale dovolte mi dodat, že jakkoliv jsem si studium v Anglii užila, právě z tohoto důvodu se do Jeruzaléma velmi ostýchavě, ale upřímně těším.
Jinak byly ale letošní přípravy na cestu v mnohém stejné jako ty předchozí - znovu jsem během léta zašla na několik úřadů oznámit, že jedu pryč, zakoupila nová trička (tentokrát s o něco delším rukávem a menším výstřihem), dobré chodecké boty, silný deodorant, a velké balení echinaceových kapek a hořčíkových tablet. Znovu jsem s tatínkem pro jistotu probrala všechna možná nebezpečí číhající na svobodnou ženu na Blízkém východě, ujistila rodiče, že se budu dobře starat o svůj žaludek, nechala si od Tomáše na další rok vyčistit laptop od nejrůznějších breberek, které jsem si do něj zanesla během loňského roku a nahrála si do něj několik hudebních novinek.
Odjíždím tento čtvtek, dopadne-li vše dobře, dám vám brzy vědět, jak se rozkoukávám.
English
Last year this time this place, I made a lot of effort to explain to you that studying at Oxford was nothing like my childhood dream. This year, I must admit that studying in Israel was something I have wished for for quite some time now. Israel and I have had a slightly wobbly relationship, however on my part, the intentions in this romance have always been rather earnest. And so after a fairly cold but sort of cozy year in Stockholm and after another nine months in a green and graceful England, I am heading for the noisy, hot, difficult and compelling Israel.
This year I decided to spare you the list of errands you have to take care of before a departure for a foreign country. Let me just mention that while two years ago my biggest worry was to remember which of the crosses on the flag was Swedish and while last year I tried to memorize all the different dressing codes, my this year´s trouble were much more substantial. The biggest of them was probably my scholarship. I shall spare you the details for the sake of my own mental health. As my friend Ola says: “Israel is nothing like Oxford, my dear.” Therefore, you have to stay calm if in March you are told they would let you know at the end of May and when after a dozen of enquiries they finally get to you at the end of July to tell you you have to wait and be patient. Well well, it is as good as it gets, I recon. However there is a possitive side to the whole issue – at least I was reminded soon enough that if foreigners want to live peacefully in Israel, they simply have to be prepared for surprises and not to take anything too personally. Indeed, Israel is nothing like Oxford. I did have agreat time in Britain, however (thanks Goodness for that), Israel is a very different country and that's why I'm (diffidently) looking forward to living and studying there.
Other than that, this year´s preparations were pretty much the same as last year and the year before. Again, I told all the important people and places I was leaving, I bought a bunch of new shirts (this time with longer sleaves and more decent neckline – Natalia, I am not going to repeat my comment from last year, but it applies here even more), good walking shoes, strong deodorant and big package of Magnezium troches. To be on the safe side, I had a word with my father concerning the possible dangers of a life of a single Jewish woman in the Middle East, I had my laptop updated for virus scans by my brother and I loaded in a few new MP3s. Hopefully, I am ready to go.
All being well, I shall leave this Thursday and let you know as soon as I have settled.