Náš školní výlet do Izraele

Tentokrát je můj zápisek docela krátký a je skoro celý o tom, že – jak říkají rabíni – „Když si nejsi jistý, co chceš říct, raději bys měl mlčet.“

Když jsme se před čtrnácti dny vrátili s mými drahými spolužáky z Izraele, říkala jsem si, že ještě chvíli počkám, než vám o naší cestě napíšu. Říkala jsem si, že si nechám všechny zážitky pořádně uležet, že se uklidním, nechám si všechny své nerozvážně rozbouřené názory na izraelskou současnost ochladit konzervativním švédským prostředním, a pak Vám napíšu uhlazený a promyšlený vyrovnaný článek. Jak ale pomalu pozoruji, čím déle jsme ve Švédsku, čím více si o Izraeli povídáme a čím víc doma poslouchám sentimentální šansony Chavy Alberstein (jimiž jsem se v Izraeli vybavila hned v několika provedeních), tím víc mám pocit, že se moje paměť zkresluje a že začínám mít vzpomínky, které jsem si určitě vymyslela až po příjezdu do Stockholmu. A tak se nakonec zdá, že v určitém smyslu by bylo bývalo lepší, kdybych vám napsala hned po svém příjezdu.

Nedávno jsem slyšela roztomilý příběh: Tři slepí muži si prohlíželi slona. Jeden z nich ho pohladil po hřbetě a řekl: “Aha, slon, to je něco jako kůň, taky má hřívu.“ Druhý ho chytil za chobot a řekl: „Kdepak. Slon, to je něco jako had. Je dlouhý a vlní se.“ Třetí objal slonovi nohu a vzkřikl: „Oba dva se pletete. Slon je vlastně velký statný strom.“

Ať už bych vám o Izraeli nakonec napsala cokoliv (a kdykoliv), vždy bych vám do značné míry tvrdila, že slon je statný strom. Ačkoliv jsem tentokrát do Izraele jela už potřetí a ačkoliv naši učitelé dělali opravdu všechno možné, abychom poznali co nejvíce tváří této země, pořád mám pocit, nedokážu ani říct, jestli je slon spíš jako hroch nebo spíš jako komár. Navíc nejsem včerejší a je mi jasné, že jsem nakonec stejně viděla do značné míry to, co jsem vidět chtěla a nechala jsem se zmást a rozčílit tím, čím jsem se předem zmást a rozčílit tak trochu plánovala. A tak se na mě, prosím, nezlobte, když na své stránky o svých zážitcích z Izraele nakonec psát nebudu. Jestli vše půjde dobře, přijedu příští týden na 14 dní do Prahy, a tak si o všem budeme moct popovídat u kafe. Do té doby se můžete alespoň podívat na fotky, kterých je v „Obrázcích“ spousta.

Tak jako tak, bylo tam hořkosladce nádherně…