Procházka po Jemin Moše/A walk around Yemin Moshe
Roll down for English
Kvůli posunutému izraelskému týdnu máme ve škole volno vždy v pátek a v sobotu. Když jsem přijela do Jeruzaléma, vytvořila jsem si instituci, které s Clary říkáme odpočinkově sekulární pátek. Je to důležitá součást mé duševní hygieny. Vždycky v pátek brzy ráno dojdu nakoupit, a pak před tím než začnu vařit na sobotu, strávím celé dopoledne procházením se po Jeruzalémě, focením a pojídáním rugelachu (čokoládových rohlíčků s nepopsatelně rajskou chutí). Za tímto účelem jsem si několik dní po příjezdu do Izraele koupila knihu, která se jmenuje Krátké procházky Jeruzalémem. Je to kniha (překvapivě:o) pro pěší 1-3 hodinové okruhy po Jeruzalémě. Do obrázků jsem minulý týden vyvěsila dvě série obrázků ze dvou takových procházek z Německé kolonie a z Machane Yehuda. Dnes jsem vylepila další, tentokrát z malebné čtvrti Jemin Moše. Zatím si říkám, že asi bude nejlepší, když vám vždy k obrázkům napíšu kratší komentář do Zápisků a k fotkám napíšu už jen krátké popisky. Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou – představím vám alespoň částečně různé tváře Jeruzaléma trochu lépe, než jen fotkami, a zároveň začnu trochu více zaplňovat zápiskovou část svého webu. Dnes tedy o
Jemin Moše a Miškenot Ša´ananim
Kolem těchto čtvrtí jezdím každý den do školy a vždycky si říkám, jaké by to bylo voňavé a sporádané tu bydlet. Je to tam krásné, tiché a plné popínavých a visících květin. Navíc je odtud výhled na hradby starého města a je to hned vedle mého oblíbeného kina Sinematek (jestli po měsíci vůbec člověk může mít oblíbené kino) Tyto dvě čtvrti byly založeny v druhé polovině 19.století, tedy v době, kdy v Palestině bydlela zatím jen hrstka židů, tam, kde teď bydlím, pásli Arabové ovce a kozy (Ruvi, nu, be-emet!), za zdmi starého Jeruzaléma se proháněla divá zvěř a sem tam někoho roztrhala a kdy cholera a podobné choroby nebyly v těchto zeměpisných šířkách ničím neobvyklým. Tehdy se různí židovští mecenáši snažili všemi možnými prostředky zlepšovat velmi ubohé podmínky, ve kterých tehdejší židovští obyvatelé města žili. Mezi jejich vesměs sisyfovské aktivity patřilo i přesvědčování stávajících a nově příchozích obyvatel Jeruzaléma, aby se začali stěhovat zpoza zdí starého města ven(což by tehdy neudělal nikdo, kdo měl všech pět pohromadě, nebo ten, komu nevadilo, když ho přes noc úplně vykradli a přizabili). Nejvýznamnější z těchto přesvědčovatelů byl vedle barona Rothschilda Sir Moses Montefiore, britský gentleman a obchodník. Montefioreho jsem zmínila už minulý týden, když jsem mluvila o malých čtvrtích v okolí Machane Yehuda (a zmínila jsem také jeho unikátní knihovnu, o kterou jsme se starali loni v Yarntonské Oxfordské knihovně). Montefiore (za mlada vydělal pohádkové jmění obchodováním na burze. Jako čtyřicetiletý se rozhodl jít do burzovního důchodu a od té doby až do své smrti v požehnaných 101 se se svou ženou věnoval se mecenášské činnosti. Během těchto 61 let jezdil po Evropě, zejména po Evropě balkánské, a po Blízském východě a finančně a diplomaticky pomáhal židovským komunitám v nejrůznějších nesnázích. Jeho mecenášská činnost dosahuje obrovských rozměrů, a tak není divu, že jeho postava se stala součástí mnoha legend a námětem různých izraelských lidových písní.
Komplex čtvrtí Yemin Moše (jméno připomíná Mosese Montefioreho) a Miškenot Ša´ananim („klidná území“) vznikl původně díky příspěvku $60 000 mecenáše Judy Toura z New Orleans a dalších peněz a promyšlené logistiky Mosese Montefioreho. Byly to první moderní čtvrti za zdmi starého jeruzalémského města. První obyvatelé tamních domů se zprvu na noc z bezpečnostních důvodů často raději vraceli do relativního bezpečí starého města, ale když v roce 1866 vypukla za zdmi starého Jeruzaléma cholera, začali v obyvatelé Miškenot Ša´anim i přespávat a usazovat se tu na stálo. Od té doby se tato čtvrť pomalu rozrůstala. Nicméně žít v těchto končinách nebylo v minulosti nikdy nijak bezpečné – tato oblast je na dostřel z protějšího kopce, proháněla se tu různá ozbrojená povstání a ve válkách za nezávislost a při „sjednocování“ Jeruzaléma za Šestidenní války byla tato čtvrti v ohnisku bojů. Po roce 1967 prošla tato čtvrť rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je jednoznačně jednou z nejmalebnějších a nejklidnějších částí Jeruzaléma. Pro svou klidnou atmosféru, zelená zákoutí, kaskády květin a krásný výhled na hradby starého města je dnes „Malou Stranou“ Jeruzaléma – čtvrtí, kde bydlí umělci a lidé, kteří mají velmi mělko do kapsy.
English
The Israeli week is shifted by one day. As a result my two free (no-school) days are Friday and Shabbat. When I first came to Israel and started to study here, I created for myself a mental-health-maintenance institution, which Clary and I call “a secular Friday.” Every Friday at dawn I take a bottle of water, my camera and a book called Jerusalem Easy Walks and I spend the whole morning walking around one of the Jerusalem quarters, taking pictures and eating rugelach (chocolate croissants with taste of the world to come). I would like to share some of the pictures I take on the Secular Friday with you every now and then. I have posted some of the pictures I took already earlier last week in the Pictures section of the web (German Colony and Machane Yehuda.) Today, I have posted a couple of new ones from the pictoresque quarters of Yemin Moshe and Mishkenot Sha´ananim I thought that in the future it would always be better to write a short introduction to the particular part of the city into the Diary section and then to write shorter captions below the pictures in the Pictures section. This might be interesting for those of you who would like to learn more about Jerusalem and at the same time it would help to fill up the Diary section of the web, which has been rather desolate so far. Today, I shall tell you a little bit about
Yemin Moshe a Mishkenot Sha´ananim
I pass these quarters every day on my bike ride to school. When sweating up the King David Street I always try to imagine how scented and smart it would be to live here. The neighbourhood is very well-groomed, tranquil and full of plants of all colours and sizes. Moreover, most of the houses have a charming view of the Old City walls, not to mention that the famous Cinemateq cinema is just down the hill from there.
These two neighborhoods were established in the second half of 19th century. At that time, the Jewish population of Palestine was rather negligible, the country still had a considerable number of all kinds of wild beasts that ran around and ate a human or two every now and then, and diseases like cholera were a rather routine phenomenon. At that time there were a couple of Jewish mercenaries, who invested considerable amounts of money to the development and modernization of the Jewish settlements in Palestine. Besides other largely Sisyphean efforts, they also tried to persuade some of the Jerusalem residents to move out the Old City walls. Most of them (the residents) did not want to be killed in sleep, eaten by a lion nor did they wish to be robbed by the local peasants and that is why they were rather reluctant to give up the protection of the Old City walls. Sir Moses Montefiore (one of the most prominent mecenaries …and a person very well known to all the Yarnton students), who was the main sponsor of these two neighborhoods together with Yudah Touro, was finally helped by the cholera that broke up severely in the Old Town in 1866 and persuaded the first residents to move to this first non-Old City settlement. This neighborhood, once the home of the first brave Jerusalemites, later the home for mainly Turkish and Balkan immigrants and a battlefield of the Independence and Six-day war has after a large reconstruction in the 1970s become one of the most charming parts of the city and the retreat of artists and the well-to-dos of Jerusalem.