Událost s topením
Žije-li člověk v těchto končinách, nejednou se podiví nad tím, proč je zaslíbenou zemí právě Izrael. K takovémuto podivení je jistě mnoho důvodů. Pro mě je v poslední době tím hlavním počasí. V létě je tu vedro k zalknutí a v zimě kosa. Zatím co horko v Izraeli nikoho nepřekvapí, zima zaskočí téměř každého včetně místních obyvatel. Lidé mají často představu, že v Izraeli je celý rok teplo, ale opak je pravdou. Jakkoliv do Izraele přichází zima později než do střední Evropy, jednoho dne přijde na několik dlouhých týdnů se tu usadí, přinese studený vítr, déšť a někdy i dokonce i sníh. I tady přijde chvíle, kdy se lidem na ulici začne kouřit od pusy a kdy si člověk po návratu domů řekne, že by nebylo špatné dát si čaj s rumem.
Dnes si jen s úsměvem vzpomínám, jak jsem před třemi týdny byla nadšená, když poprvé začalo pršet. Pro Izrael je období dešťů a s ním spojená zima životně důležité. Zhruba od Pesachu/Velikonoc až do Sukot/konce září tu nikdy neprší. Dostatek vody pro zemědělství a pro zdroje pitné vody je přímo závislý na vydatnosti zimních dešťů. Pokud je málo deštivá zima, celý Izrael to velmi bolestně pocítí v následujících letních měsících. Zažít v Izraeli období dešťů je proto skutečný zážitek – první déšť je událost, která se probírá na prvních stránkách novin a o které se nadšeně mluví v televizních zprávách. Moje první nadšení ale rychle přešlo, když jsem zjistila, že déšť v Izraeli znamená zimu a že zima v Izraeli neznamená jen snížení venkovní ale i drastický propad vnitřní teploty obytných domů. Loni jsem žila v zemi, kde pršelo téměř nepřetžitě, předloni jsem bydlela v oblasti, kde byl skutečný mráz, celý život jezdím k babičce do Sloupu, kde se každé ráno budíme do prochladlých místností s přes noc vyhořelým topením a kde i v nejkrutějších mrazech používáme venkovní záchod (což není žádná legrace). Přes to všechno mohu s jistotou prohlásit, že jsem v životě nezažila tak intenzivní pocit zimy, před kterou nejde utéct, jako tady v Jeruzalémě.
Jak správně říká moje kamarádka Pnina, „Izrael by si už konečně měl přestat hrát na tropickou zemi a přiznat, že je tu fryšno jako kdekoliv jinde.“ Tato chvíle je ale ještě na míle daleko, alespoň co se týče izraelského přístupu k vytápění bytů. Jak jsem již několikrát zmínila ve vzkazech, jeruzalémské byty jsou stavěné tak, aby v sobě držely chlad. V létě je tento vynález k nezaplacení, v zimě je ale hodný prokletí. Jeruzalémské byty fungují jako lednice, ve které je vždy o něco chladněji než v jejím okolí. Jistě namítnete, že tento problém by se dal jednoduše vyřešit topením. Ne tak v Izraeli. V domech, kde je ústřední topení tak jako v našem, se topí centrálně a to jen několik hodin denně, takřka vždy výhradně večer. Pro člověka zhýčkaného nepřetržitým panelákovým topením, jako jsem já, je to docela výzva.
V našem jeruzalémském domě se dříve topilo vždy od 16 do 22 hodin. Naše topení je na motorovou naftu. Ta ale v poslední době velmi podražila a tak se naše domovní rada navrhla všem nájemníkům kompromisní úsporné řešení – budeme za topení platit o něco víc a topit se bude o něco méně. Tento návrh byl přednesen k projednání a byla svolána domovní rada.
Na domovní schůzi, která před dvěma týdny proběhla v protiatomovém krytu našeho domu, jsem se vydala vyzbrojena tlustým svetrem a seznamem potřebných nových hebrejských slovíček, připravena na litý boj a nepříjemný kulturní zážitek (Izraelci jsou vyhlášení svým sklonem k dlouhým sporům a neschopnosti se dohodnout). K mému překvapení schůze nakonec nebyla zase až tak plamená, nanejvýš se stalo, že mluvili jen 3 lidi najednou a přes sebe a to není na místní poměry tak zlé. Argumenty, které padaly, mi ovšem někdy přišly jako z jiné planety. Mnoho lidí překvapivě trvrdilo, že není třeba topit už ve čtyři, protože většina lidí stejně chodí z práce později (v našem domě při tom bydlí spousta penzistů). Jeden pán dokonce tvrdil, že stačí přestat topit v devět večer, protože pak už stejně všichni chodí spát a v posteli je přeci teplo. Stejný pán pak tvrdil, že o šábesu ráno není třeba topit vůbec, protože to je stějně každý v synagoze (odhlédnu-li od skutečnosti, že v našem domě jsou jen 4 domácnosti, ve kterých bydlí lidé, kteří na šábes ráno skutečně do synagogy chodí, nechápu, že nikoho nenapadne, že každý je tak jako tak na oběd doma a pak je zima všem.) Dále pak ještě padl názor, že možná ještě není tak úplná zima a někdy dokonce fouká z východu teplý vítr chamsin a tak možná není nutné topit každý den. Schůze měla ale nakonec naštěstí pozitivní výsledek. Usnesli jsme se, že za topení budeme platit každý měsíc jen o polovinu původně navrhované částky víc a že než začne ještě chladnější zima, než je teď, bude se každý den topit od 17:30 do 21 hodin a o šabatu ještě navíc od 8 do 9:30 ráno. Navíc jsem se na schůzi seznámila s rozpustilým mladým novým přistěhovalcem z Francie, který bydlí v druhém vchodu našeho domu:o) Takže to nakonec dopadlo docela dobře.
Jakkoliv považuji zahájení topné sezóny v našem domě za velké vítězství, začala jsem dodržovat několik protizimních zásad. Říkala jsem si, že vám je sem napíšu. Třeba se vám někomu budou hodit, až pojedete do Izraele v zimě:
۰Spát pod dvěma dekami, s tlustými ponožkami a v triku moira není ostuda.
۰Horká sprcha těsně před spaním dokáže udělat zázraky.
۰Před spaním je dobré nahřát si pyžamo na topení (pokud je ještě teplé)
۰Všechno důležité udělěj vždy před 10 hodinou večer. Na pozdější dobu nechávej jen věci, které se dají udělat v posteli. (věděli jste, že pokud máte laptop na klíně, tak vás zespodu hřeje?)
۰Pokud je přes den venku teplo a ty jsi zrovna doma, nezapomeň ho trochu navětrat dovnitř. Pak ale zase nezapomeň včas okna zavřít.
۰Pozve-li tě někdo na šabatový oběd (do vytopeného bytu) nikdy neodmítni :o)
۰Velmi důležité je nezmoknout. Z toho důvodu je dobré vědět, že v Izraeli přichází déšť zásadně vždy jen ze západu (na východě se nemaji mraky z čeho udělat, není tam skoro žádná voda). Proto když je ráno z našeho na východ otevřeného balkónu vidět modré nebe, neznamená to, že přes den nebudu potřebovat své protidešťové pončo.
۰Páteční dopoledne, kdy nemáme školu a kdy se u nás doma netopí, je velmi dobré trávit mimo dům.
۰ Horký čaj. Horký čaj. Horký čaj s medem a citrónem. A taky kuřecí nebo jaká koliv jiná vydatná polévka.
۰ Vitamíny a echinacea – když tomu člověk věří, opravdu to pomáhá.
۰ Pocit zimy je do značné míry stavem mysli. Je dobré nebrat si zimu k tělu a nelitovat se.
K tomu všemu jsem si ještě za pakatel koupila přenosné elektrické topné těleso, které schovávám na období největších krizí (díky němu jsem se naučila, jak se hebrejsky řekne “žere to moc elektřiny”)
Tak tak nějak vypadá počátek zimy v Jeruzalémě. Není to zase tak nejhorší. Zima má i své výhody. Mimo jiné i tu, že ráno můžu jet do školy na kole aniž bych se zpotila až za ušima. Na kole do školy ale zase můžu jet jen v případě, že nemám rýmou oteklý nos a krk a můžu dýchat.
Z Jeruzaléma z pod dvou peřin s teplotou a náběhem na zápal plic
Tereza Gafna