Výlet do Skansenu
Slavné stockholmské muzeum Skansen, do kterého jsem se vypravila minulý týden, je takovou velmi pěknou zmenšeninou Švédska 19. století. Artur Hazelius, který v roce 1891 Skansen založil, chtěl svým současníkům ukázat, jak žili jejich předkové v (tehdy ne zas tak vzdálené) minulosti. Ze všech částí Švédska svezl všechny možné staré domky, stodoly, kostely, kameny, soby, losy a lachtany a všechno to na jednom ze stockholmských ostrovů poskládal do úhledného a překvapivě velmi přirozeného skanzenu. Sem tam mezi všechno to kulturní a přírodní dědictví posadil tradičně postaru oblečené paní a pány, kteří tam dodnes sedí a vyprávějí příchozím o tom, jak to kdysi chodívalo v zemi velkých jezer, polární záře a brambor k úplně každému jídlu. O útržky z toho, co mi tyto vesměs proužkovatě oblečené paní vyprávěly při pletení teplých rukavic, bych se teď s vámi ráda podělila. (Obrázky z tohoto výletu jsou mezi Obrázky na tomto webu pod názvem Výlet č.3)
Nejstarší exponáty Skansenu jsou všemožné kameny a skály svezené ze všech koutů Švédska (je těžké uvěřit, že je do Skansenu opravdu někdy svozil z někdy velmi vzdálených částí této země. Všechny štítky označené kameny totiž vypadají úplně stejně, ale budiž) Některé z těchto kamenů jsou kameny runové. Jeden z nich si můžete prohlédnout mezi Obrázky. Runové písmo je ve „Švédsku“ známo od 3. století n.l.. Od století čtvrtého jej místní obyvatelé začali tesat do kamenů. Teprve ve století jedenáctém zažilo „Švédsko“ boom runových kamenů. Tehdejší (většinou lépe postavení) „Švédové“ je vztyčovali ke všem možným příležitostem – zejména když někdo něco zajímavého udělal nebo když zemřel. Runové kameny se vztyčovaly vždy u cest tak, aby si je každý kolemjdoucí mohl, respektive musel přečíst (byly to takové středověké billboardy).
Naopak poměrně „moderní“ částí Skansenu je Stará čtvrť, v níž stojí všechny možné domy pocházející většinou z poloviny 19. století. Ve staré čtvrti je několik plně funkčních dílen (sklárna, tiskárna, švec atp.), které narozdíl od jiných podobných skanzenů vypadají velmi autenticky ošuntěle a zašle leč čistě. V tamní pekárně se prodávají mimo jiné tradiční teplé švédské koláče s vůní kardamonu. Ne každý cizinec je jejich chutí a zejména vůní nadšený, ale věřte mi-se sklenicí teplého mléka je to pohádka. Jestli se mi podaří získat nějaký recept, vyvěsím ho na stránky.
Všichni Švédové, ať už žili v jakékoliv části Švédska, museli vždy řešit otázku, jak se vypořádat s poměrně nepříznivým severským počasím. Hned na několika starých farmách ve Skanzenu je vidět, jak se rozmarům matky přírody bránili. Švédové vždy nejraději stavěli své domy ze dřeva, které prokládali nejrůznějšími jinými přírodninami (nejčastěji kůrou a mechem), které jejich domy izolovaly od zimy a vlhka. Často si na střeše nechali růst trávu, která údajně izolaci dodávala na síle. Švédové jsou dodnes mistři v izolačních technikách. Dokáží postavit uprostřed jezera dům, v němž není ani stopy po vlhku. Tepelně dokáží dnes prý izolovat domy tak, že je to až zdraví nebezpečné. Slyšela jsem, že tepelná izolace často tak silná, že i když v zimě venku mrzne, až praští, uvnitř je vždycky nedýchatelné horko. Zatím tu je sice zima, ale ještě nemrzne ani nepraští, takže nedokážu posoudit, jestli je to pravda, ale příležitostně vám dám vědět.
Švédové, kteří bydleli v severnějších částech země, se během roku se svými zvířaty často stěhovali z místa na místo. Většina mužské části obyvatelstva bydlela celý rok na jednom místě, ale jejich ženy se během léta stěhovaly s dobytkem na pastviny. Během té doby sklízely seno a hlavně hojně dojily všechna zvířata, která dojit šla (právě v létě měly krávy, kozy i ovce nejvíce mléka díky lepší potravě na pastvinách) a dělaly z nich zásoby mléčných produktů na zimu. Když začalo na podzim pršet, vrátily se rozbahněnými cestami domů. Pak počkali do zimy, a když napadl sníh a cesty byly dobře sjízdné, vrátili se s chlapama pro zásoby na pastvinách na saních. Švédští Švédové tento zvyk ve dvacátém století opustili. Švédští Laponci to tak dělají dodnes.
Část Skansenu je samozřejmě také věnována Laponsku. Laponsko kromě Švédska zasahuje také do Norska, Finska a Ruska. V Laponsku žije kolem 58 000 Laponců, z toho 17 000 na území Švédska. Laponci si již po staletí snaží (více či méně úspěšně) chránit svůj tradiční semi-nomádský způsob života, který se řídí podle potřeb sobů, kteří jsou alfou a omegou laponské kultury. (Mezi obrázky ze Skansenu najdete spoustu fotek zvířat. Sobi mezi nimi ale chybí. Ve Skansenu jsem je sice potkala, ale protože byli poměrně malí, mylně jsem je pokládala za jeleny (myslela jsem, že sobi jsou stejně mohutní jako losi), a tak jsem je nevyfotila. Ale vězte, že sob vypadá hodně jako jelen, jen má trochu jiné paroží). Laponci mají soby napůl domestikované, ale do velké míry je nechávají žít volně. Během relativně teplých letních měsíců (okolo 14 oC) spolu žijí na pastvinách a v zimě se stěhují do lesů. Laponci dnes ještě často bydlí v obydlích podobných těm, které si můžete prohlédnout na fotkách v Obrázcích Jak již bylo řečeno, celá laponská kultura je postavená na chování sobů. Jak už to tak chodí u kultur, které jsou silně vázány na jeden jediný fenomén, ohrožení daného fenoménu znamená vážné ohrožení dané kultury. Něco podobného se stalo také Laponcům po havárii v Černobilu. Radioaktivní spad silně zamořil lišejníky a všechny možné houbové porosty, kterými se živí jak sobi tak Laponci. Sobí maso se tak stalo nepoživatelným a Laponci na dlouhou dobu ztratili svůj hlavní způsob obživy (sobí maso ve velkém prodávají nejen do ostatních částí Skandinávie, ale také do Německa a Spojených států). Podle všeho se jim ale podařilo využít jiných zajímavých součástí jejich kultury (tradičních řemesel a umění, zejména hudby, za kterou do Laponska jezdí vyznavači World Music), jejíž produkty prodávají do vnějšího světa. Podle mého Rough Guide průvodce se Laponcům i dnes daří zachovávat svou identitu a kulturu přes vtíravou líbivost okolního moderního světa. Z tepla Stockholmu to nedokážu posoudit. Uvidíme, možná se mi podaří se do Laponska podívat (až se zase trochu oteplí) a pak vám podám důvěryhodnější zprávy.
(Nahlédněte, prosím, také do obrázků.)